Citáty na téma holčička

„Všem holčičkám by mělo být řečeno, že jsou hezké, i když nejsou.“

„Všichni koně si zaslouží, alespoň jednou v životě, aby je milovala malá holčička.“

„Němci jsou velmi podivný národ. Když se jim narodí holčičky, volají: Hoch!“

„Když jsem byla malá, nikdo mi nikdy neřekl, že jsem hezká. Všem malým holčičkám by se mělo říkat, že jsou hezké, i když nejsou.“

„Když ti chlap svádí holčičky, cvič a trénuj pěstičky.“

„Mojí holčičce// Až budu obláčkem nad hlavami, v srdci Tvém, holčičko, budu s vámi./ Až budu obláčkem na modrém nebi, tak bolest pomine, Bůh se zjeví./ Pak staneš se ptáčkem v mojí zemi,/ úsměv, co nespatřím, přinese mi.“

„Vyléčit se z traumatu je těžké. Musíte znovu najít sebe jako malého chlapce nebo malou holčičku a přestat dělat, co pro vás není dobré.“

„Jedno letní ráno za úsvitu před dávnými lety
jsem potkala malou holčičku s knihou pod paží.
Zeptala jsem se jí, proč je venku tak brzy a
ona odpověděla, že je příliš mnoho knih a
příliš málo času. A v tom měla naprostou pravdu.“

„Jsem tak hlasitá navenek ale uvnitř jsem hodně nejistá. Prostě holčička.“

„Holčičko, nevím jestli jsi už viděla jak pedofil útočí…“

„Co když si malá holčička vezme kytaru a řekne „Já chci být rocková hvězda.“ V devíti případech z deseti jí to rodiče nikdy nedovolí. Nemáme moc sólových kytaristek ne proto, že by ženy neuměli na ten nástroj hrát, ale kvůli tomu, že jsou pod zámkem a že je učili, aby byly něčím jiným. Moc tohle nechápu.“

„Nemám žádný respekt před lidmi, kteří žijí z peněz státu a jediné, co produkují, jsou malé holčičky v šátcích.“

„Co když si malá holčička vezme kytaru a řekne: já chci být rocková hvězda.“

„Bylo to roztomilý. Když jsem přišel na první mistrák do Rudný, tak tam stála vystajlovaná holčička v tenisovém oblečení, podívala se na mě a řekla: Tohle s námi bude hrát tenis?! Tak jsem si řekl: To je žena mého srdce! Tu musím získat! Trvalo to dlouho, ale povedlo se. Mám divadlo strašně rád, ale nikdy bych ho nevyměnil za svojí rodinu.“

„Asi jako většinu dul mě k jejich práci přivedly moje vlastní porody. Obě holčičky jsem rodila ve Vrchlabí, ještě v éře „za primáře Kavana“, a byla jsem tam velmi spokojená. Ač byly oba moje porody na můj vkus trochu dlouhé, byly prostě krásné. Jenže já jsem pak zjistila, že takovou pozitivní zkušenost se mnou vlastně žádná moje kamarádka ani známá nesdílí! Cítila jsem se za svoje skvělé zážitky z porodu až trapně. Pak jsem se dozvěděla o dulách a následně o kurzu a bylo nesmírně posilující zjistit, že se svými postoji k porodu zdaleka nejsem tak sama, jak jsem si myslela.“