Citáty na téma košile

„Život je jako dětské košile - krátký a špinavý.“

„Některé zvyky, pokud do vás byly opravdu pořádně vtlučeny, jsou horší než železná košile.“

„Všechno ti můžou vzít: majetek, nejkrásnější léta, všechny radosti, všechny zásluhy, i poslední košili - nikdo ti ale nemůže vzít tvé sny, a s nimi budeš moci znovu vytvořit svět, o který tě připravili.“

„Jak mohu najít smysl v tomto konečném světě, když vezmu v úvahu šířku svého pasu a velikost košile.“

„Spisovatel, říkával Diderot, může mít milenku, která píše knihy, musí však mít manželku, která mu žehlí košile.“

„Lidé mě spojují s Jamesem Bondem jen proto, že mám rád míchaná vejce, košile s krátkým rukávem a podobné věci, které má rád i on.“

„Když si nemohu ušít košili z hedvábí, ušiji si ji z cajku, ale musím mít košili; jen abych ji dobře střihl a sešil! Řeknu vám, já mám všechny strany rád, ať jsou v koalici, nebo v opozici.“

„Bližší košile než kabát.“

„Aby se ulehčilo ženám, byly vymyšlené košile, které se nešpiní, šaty, které se nežehlí, a děti, které se nevychovávají.“

„„Podívejte se na mě, jestli jsem přišel jako od táboráku, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu. To oblečení něco stojí – boty, šaty, košile. (…) Rozhodně o mně se nedá říct, že bych chodil oblečený jak od táboráku. (…) Já vydělávám měsíčně 77 400 korun a nějaké drobné. (…) Já žiji se slečnou Kováčovou a ta má také peníze, a ve dvou se to lépe táhne. (…) Rozdíl mezi 930 a 190 tisíci je 740 tisíc korun. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“Paroubkova tisková konference, počátek října 2007, na základě vyhlášené sbírky Blesku na J. Paroubka, sestříháno v pořadu České televize 168 hodin,“

„Neexistuje žádný důvod pro to, abychom udržovali staroturecké oblečení. Civilizovaný mezinárodní oblek je dobrý také pro náš národ. Proto si jej oblečme. Na nohy obujme střevíce nebo boty. Pak přijdou kalhoty, košile, vázanka, vesta, sako – a přirozeně, jako doplněk toho všeho, se na našich hlavách bude zvedat pokrývka hlavy. Ano, neváhám to říct otevřeně – tato pokrývka hlavy se jmenuje klobouk.“

„Nevěřím žádné ženě, která mluví o milosti a slávě venku, ale doma nepoužije vodu a mýdlo. Ať jsou knoflíky na košilích, ať jsou zalátány dětské ponožky, ať je upečené skopové, ať je dům čistý jako nový špendlík, a takový domov bude šťastný, jak jen domov může být.“

„Pro koho je důležité dobře a elegantně se oblékat, musí počítat s tím, že nezanedbatelnou část svého výdělku i volného času bude muset věnovat tomuto cíli. Dobrý styl nikomu nespadl do klína a jen málokdo vyrůstá v takovém prostředí, kde by do sebe nasával vkus s takovou samozřejmostí jako vše ostatní. Stejně jako většina z nás neměla jako děti nejkrásnější a nejdražší kalhoty a v dospívání si nezaplnila šatník obleky a košilemi šitými na zakázku, nejkvalitnějšími kravatami a hlavně botami.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Lidé milují čistotu. Umyjí si ruce, obují čisté boty, oblíknou vypranou a vyžehlenou košili a potom si koupí v nejbližší trafice, bulvární noviny s tím největším svinstvem.“

„Podívejte se na mě, jestli jsem přišel jako od táboráku, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu. To oblečení něco stojí – boty, šaty, košile. (…) Rozhodně o mně se nedá říct, že bych chodil oblečený jak od táboráku. (…) Já vydělávám měsíčně 77 400 korun a nějaké drobné. (…) Já žiji se slečnou Kováčovou a ta má také peníze, a ve dvou se to lépe táhne. (…) Rozdíl mezi 930 a 190 tisíci je 740 tisíc korun. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“

„Zvyk je železná košile. Zlozvyk hedvábná.“

„Thalberg hraje velkolepě, ale není to nic pro mě. Je mladší než já, má velký úspěch u dam, hraje potpourri na témata z Masaniella a na klavír hraje spíše nohou než rukou, decimy bere tak snadno jako já oktávy a nosí košili zdobenou démanty.“