Vyhledávání

„Vy máte komáry. Já mám novináře.“

„Bližní – to není jen tvůj přítel, příbuzný nebo známý; to není jen člověk ctnostný, přátelský; to není jen ten, kdo tě má rád a kdo ti neodmítne žádnou laskavost, nýbrž každá lidská bytost, každá duše, kterou Bůh stvořil. Ba i ten, kterého jsi nikdy neviděl, jehož neznáš ani jménem ani od vidění, i ten, který s tebou jedná zle a pronásleduje tě, patří mezi tvé bližní. Také jeho máš milovat jako sebe samého s vytrvalou touhou po tom, aby i on byl blažený a šťastný v každém směru, a s bezmeznou snahou ochránit jej před vším, co by jej mohlo na těle či na duchu zarmoutit nebo zranit.
John Wesley, Kázání“

„Život je jako film s různými žánry, někdy je jako pohádka, jindy jako komedie, někdy jako horor a jindy jak fantasy příběh. Tyto žánry nás vlastně provází celým životem až do naší smrti. Když vyšplháme na samí vrchol, cítíme se jako v pohádce, ale když pak spadneme úplně dolů, jsme jak v tom nejstrašidelnějším hororu. Tyto žánry se mění, jsou to vlastně takové etapy života. Ať je zrovna život jaký chce, i když je to zrovna horor, zasměj me se nad ní a udělej me z něj komedii. Jak kdyby si bylo praveno, všechno zlé, je pro něco dobré. Vždy se dá i z toho nejhoršího, udělat to nejkrásnější.“

„Situace, kdy jsme bezmocní, a proto jsme v nebezpečí zotročení, je stejně zlá jako situace, kdy máme moc, a proto nám hrozí nebezpečí odlidštění. Čeho se máme vyvarovat víc, je věcí náboženského, morálního nebo politického přesvědčení. Buddhismus, židovská tradice z dob proroků a křesťanská evangelia volí vždy jasně, v protikladu k dnešnímu myšlení. Je naprosto legitimní pečlivě rozlišovat mezi mocí a bezmocností, ale měli bychom se při tom vyhnout jednomu nebezpečí: že využijeme mnohoznačnosti určitých slov k doporučování, aby lidé sloužili současně Bohu a císaři, nebo - což je ještě horší - aby si je ztotožnili.“

„Je to takový zvláštní podivný anachronismus. Mezi jejich a naším životem je propastný rozdíl. I ti nejbohatší smrtelníci jako Bill Gates nebo Warren Buffett takhle nežijí. Mají možnost si vytvořit svůj svět, takový, jaký se jim líbí. Ale monarchové tohle nesmějí, protože postavení monarchy je zafixováno v historii země a oni se tomu prostě musí přizpůsobit. Jakékoli protesty jsou marné.“

„Sám jsem se ptával, odkud se v mích prvních knížkách vzaly židovské motivy. Moje rodina byla přece zcela asimilována a k židovskému celku příslušela celkem vzato spíš z tradice a setrvačnosti. Nikdy v dětství, ani později jsme neslyšel protižidovskou nadávku a nesetkal jsem se s žádnou formou antisemitismu. l A přece se mi už asi od sedmnácti let zdálo, že se (a také moji příbuzní) přece jen čímsi liším od svých přátel a známých. Každý jsme nějak jiný, říkal jsem si, kdybychom byli všichni stejní, bylo by to na světě k zbláznění. Ta má odlišnost měla zvláštní znak: nostalgii, jež neměla obsah. Toužil jsme po čemsi, co jsem nedovedl pojmenovat. Často jsem býval smutný, deprimovaný a nevěděl jsme proč…“

„Pro mne skauting znamenal celoživotní orientaci na hodnoty, které do nás škola ani rodina nedostala. Byli jsme součástí přirozeného klukovského živlu postaveném na tom, že kluci se spolu kamarádí a navzájem se vychovávají. My jsme se do té doby s klukama jenom bili. S příchodem skautingu to najednou dostalo silně dobrodružný ráz a jiný řád. Nikoliv metodou příkazů ale… – bylo to, jako když dýcháte vzduch. My jsme skautskou výchovu ani metodiku nevnímali, prostě to bylo to nejpřirozenější, co jsme tehdy mohli dělat. Věrnost hodnotám, jako je například přátelství nebo vztah k přírodě, to je něco, čeho se držím. Být věrný skautskému slibu, věrný tomu, co jsme si tehdy řekli… to je filosofie, bez které se člověk v dnešním světě neobejde, která ho drží pohromadě.“

„U apoštola je nejdůležitější láska. Láska ne proto, že je bližní sympatický, prospěšný, bohatý, vlivný a třeba jen vděčný. To jsou příliš nízké důvody… Pravá láska se povznáší nad stvoření a tone v Bohu. V Něm, pro Něho a skrze Něho miluje všechny: dobré i zlé, přátele i nepřátele. Ke všem vztahuje milující dlaň, za všechny se modlí, za všechny trpí, všem přeje dobro, touží po štěstí pro všechny, neboť tak chce Bůh! Kdo právě z takovéto lásky koná vše, co jen je v jeho silách, aby Bohu skrze Neposkvrněnou získal, osvobodil z okovů zla a obšťastnil co nejvíce duší, ten bude slavit vítězství.“

„Zločin není je to jen jenom skutek který neschvaluje většina. Protože jaky je rozdíl v tom když na člověka spadne omítka a zabije ho. A v tom když člověka zabije jineho člověka. Ale jak můžeme neurčito vědět že nenastal vesmír a nezasloužil si to. Každý tvrdí že je bez viny a kdo soudí lidi když nemyslí když se nesnaží a mají vadné myšlenky a přístup ke všemu a k životu. Nikdo neví jak by se mělo správně žít ale nikdo nesoudí život v zárodku a rodiče zločinců přitom to jsou jejich geny a jejich výchova co z nich dělá bestie. A pokud ne geny tak zlá společnost která se nechávala moudře a všecho ignoruje nenaslouchá neudělala ten život lepší a klidnější a (příjemný).“

„Myslím, že je nevyhnutelně nutné opětovně posílit mezigenerační pouta. Dnes se kupříkladu často mluví o tom, že se vytrácí otcovská figura. Mnozí otcové zanedbávají povinnost výchovy svých dětí. Když totiž někdo dítěti řekne: Jsem tvůj bratr, asi nepochopil otcovskou zodpovědnost. Je tudíž naléhavé, aby církev znovu objevila tuto mezigenerační perspektivu a aby pak působila jako kvas ve společnosti.“

„Jak se tak často stává, zjišťuju, že by bylo lepší, kdybych držel hubu.“

„Á 😯vidím a cítím tolik života ve všem okolo sebe i ve svich žilách to je sílá. Tolik života proudící v krvi dech a tlukot srdce.Život voda hmyz zvuky vůně vzduch civilizace chaos myšlenek měnící se svět v okamžiku vteřin okamžiků. Nechapu proč ale nemůžu přestat se cítit v tomto pocitu. Tak nák příliš povznésle vždyť už můžu jen umřít už můžu jenom cítit se hloupě jako blbec tolik chyb tolik lítost tolik citu tolik slov tolik mnoho citovích pohledů na život kdo jsem. Bloudící duše tmou ve svém zmatku cítění kam duši plout kam se hnout co udělat mám nevím netuším. Ta síla všeho napojení možností pár však předemnou mlha šedivá života zkušenosti zlých mě svírá do svích čelistí času smutku. Oči zavírám na kolena padám už není síla už se vzvládám. Pokračuj v cestě ozve se z nebe. Ukažu prostředníka trhni si Bože radši mě ukaž cestu mlhou mich splínů v mém okamžiku. Bůch odpověděl drž se dobrých lidi děvče a zlé lituj z jejich bezduchosti a bezcitnosti. A já to se ti to relaxuje tam na hoře co.? Bůch odpoví: jó kežby občas mě ta věčnost sere tak se učím jiné víře proč jen já bych měl vědět všechno když jiní vědí líp než já co je krásnějšího na světě.“

„Nepatřím k lidem, kteří mají konkrétní sny, k nimž by se upínali. Jsem spíš spontánní člověk, který přijímá, co mu život přinese do cesty.“

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“

„Dny plynou v tichu, jako klidná řeka,
už vím, co na mě doma vždycky čeká.
Žádný spěch a žádný zbytečný stres,
jen štěstí, které prožíváme dnes.
Osud nás spojil, snad pozdě, snad včas,
prošli jsme bouří, než našli jsme nás.
Všechno to zlé už je dávno pryč,
ty k mému srdci držíš ten klíč.
Děkuji ti za péči, za teplo tvých dlaní,
za to, že jsi se mnou, za ranní usmívání.
Jsi skvělá kuchařka, co láskou mě sytí,
však jako partnerka jsi sluncem v mém žití.
První jsi žena, co pro nás jen dýchá,
v našem domově zbyla jen pýcha.
Pýcha na to, kým spolu dnes jsme,
v té nejhezčí realitě, o které sníme.“

„V první chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Chtěl jsem za každou cenu dohrát, ale pak už si nic nepamatuji. -- o infarktu v roce 1992“

„Je vědecky prokázané, že chování a jednání člověka je z devadesáti procent dané genetickými vlastnostmi a jen deset procent se dá ovlivnit výchovou. Uvědom si, že teď už matky neodkládají své dítě, protože jsou chudé anebo těžce nemocné, ale protože jsou omezené, sobecké, cynické. Pijí, kouří, fetují, prostituují se a je jim všechno jedno. Jejich děti jsou mentálně nedostačující už z důvodu podmínek v těhotenství. A k tomu si přičti ten genetický dárek. Ty děti jsou agresivní, tupé, až dementní. Myslíš si, že nějaké dítě zachráníš, když mu dáš lásku a rodinu, že z něho vychováš dobrého člověka, ale jenom si zničíš život. Já mám spoustu bezdětných přátel a jsou šťastní. Měla by ses naučit žít bez dětí.–Indiánský běh“

„Rodiče jsou stále častěji nahrazováni televizí, matkou krávou a otcem vládou. (Je jen jediný skutečný Otec (Nebe) a jediná Matka (Země), ale náhradní otec (vláda) chce vlastnit Matku i její děti, a tahle „konfiskace“ nepřestala od dob neblaze proslulé inkvizice.) Tihle tři pak spolu tvoří nový model „rodiny“ a dítě se, podobně jako kráva nebo vepř, stává pro stát jen určitým druhem zboží a je podobně nedůležité. „Ochrana“ dětí má asi takovou hodnotu jako péče o zvířata, prováděná jen za účelem udržet v chodu ekonomický systém založený na vykořisťování. Pokud to tak není, proč se tedy každodenně ničí tuny potravin, aby se udržely ceny, když přitom každý den nejméně milión dětí umírá hlady?“

„Smrt ke mně a k nám všem nevyhnutelně patří – stejně tak nezbytná je i ve všech mých divadelních hrách. Tím temným jádrem těch tak zdánlivě lehce perlivých her je bohapustý strach ze smrti.“