Citáty

Iveta Radičová foto

„Dnes prakticky každý lídr čelí nějaké osobní protikampani, jedno zda reálné, či smyšlené.“

Iveta Radičová (1956) slovenská ministryně obrany Slovenska, ministryně práce a sociálních věcí Slovenska, členka Národní rady Slovens…

https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/slovenskem-pred-volbami-cloumaji-emoce-a-lide-hledaji-pevny/r~5d25a8a4468f11ea9d020cc47ab5f122/

Iveta Radičová foto

„Politika se dostává do ústraní, do popředí vystupuje boj o moc. A ten se řídí veřejným míněním. Politici to samozřejmě vědí, sami proto často vymýšlejí podružný problém, který pak mohou rázně vyřešit. Co na tom, že se skutečnými problémy, které tuto zemi sužují, to nemá mnoho společného.“

Iveta Radičová (1956) slovenská ministryně obrany Slovenska, ministryně práce a sociálních věcí Slovenska, členka Národní rady Slovens…

https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/slovenskem-pred-volbami-cloumaji-emoce-a-lide-hledaji-pevny/r~5d25a8a4468f11ea9d020cc47ab5f122/

Jessy Lanza foto
Jessy Lanza foto

„Celý život mám pocit, že v sobě nosím nějakou zlost a ani pořádně nevím na co. Myslím, že jsem se z toho prostě musela vypsat, a teď se cítím mnohem líp.“

Jessy Lanza (1985)

https://wave.rozhlas.cz/jessy-lanza-delam-hudbu-diky-ktere-se-lide-citi-milovani-a-pochopeni-8152667

„Vztek je emoce a je důležité pochopit, k čemu slouží.“

https://wave.rozhlas.cz/rodice-i-deti-vzteklouni-nejste-horsi-lide-hnevu-je-treba-naslouchat-stejne-jako-8150533

„Posledních pár let si už téměř denně říkáme, že čeho je moc, toho je příliš.“

https://plus.rozhlas.cz/divociny-v-krkonosich-moc-nezbyva-je-hlavne-tam-kde-lide-nejmene-cekali-rika-8160279

„Teepee za Prahou je obsazené i v lednu, už to začíná být i zajímavý byznys.“

Petr Kotík (1942) český hudební skladatel, dirigent a flétnista

Zdroj: https://video.aktualne.cz/dvtv/noc-ve-stanu-drazsi-nez-hotel-lide-si-radi-priplati-je-to-i/r~7bf614ec93d411ebb234ac1f6b220ee8/

Alexandr Sommer Batěk foto
Thomas More foto

„A tak když v duchu přehlížím a převracím všechny ty státy, které dnes všude po světě vzkvétají, nepřipadá mito - bůh mi buď milostiv - jako nic jiného než jako spiknutí boháčů; jednajících o vlastních vyhodáchpod záminkou a jménem státu. Vynalézají a vymýšlejí si všechny způsoby a úskoky, aby jimi to, cosami nepoctivě nahrabali, především udrželi beze strachu před ztrátou, za druhé (v případěztráty), aby to mohli přičiněním a prací všech chudáků co nejladněji získat zpět a mohli tohozneužívat. Jakmile se jednou boháči -jménem státu, to jest i jménem chudých - rozhodnou, že setakovéto uskoky mají zachovávat, ihned se z toho stávají zákony. A tak nejhorší lidé se svounenasytnou žádostivostí rozdělili jenom mezi sebe vše to, co by bylo dobře postačilo pro všechny.“

Originál: (en) Therefore I must say that, as I hope for mercy, I can have no other notion of all the other governments that I see or know, than that they are a conspiracy of the rich, who, on pretence of managing the public, only pursue their private ends, and devise all the ways and arts they can find out; first, that they may, without danger, preserve all that they have so ill-acquired, and then, that they may engage the poor to toil and labour for them at as low rates as possible, and oppress them as much as they please; and if they can but prevail to get these contrivances established by the show of public authority, which is considered as the representative of the whole people, then they are accounted laws, yet these wicked men, after they have, by a most insatiable covetousness, divided that among themselves with which all the rest might have been well supplied.
Zdroj: MORE, Thomas (ed. Henry Morley): Utopia, s. 44. 1901 Cassell & Company Edition, 1901.

Online: Project Guttenberg, https://www.gutenberg.org/files/2130/2130-h/2130-h.htm

Dalajláma foto
Václav Klaus foto

„Demokracie není zárukou, ale dokonce ani příslibem dokonalého řešení věcí veřejných, nicméně je zárukou a příslibem uznání a respektování plurality názorů a postojů milionů lidí. Je současně prostorem, kde mají tyto velmi rozmanité názory a postoje občanů ústavně garantovaný nárok na existenci a na svou veřejnou prezentaci.
Jakkoli je tato vlastnost demokracie klíčová, sama o sobě ještě nezajišťuje, že ve volné soutěži, která ji provází, vždy vítězí názory a postoje nejsprávnější, že jsou vždy a na každém zodpovědném místě ti nejlepší z nás, ani to, že je každý menšinový názor vždy a všude vyslyšen. Demokracie neznamená, že krátkodobě nemohou vítězit ti pouze nejhlasitější a nejprůbojnější, což vůbec nemusí být ti nejlepší a nejvěrohodnější. Demokracie také není jistotou, že na její bázi koncipovaný systém státu dovidí na každého, že potrestá úplně každého, kdo se proviní, nebo že pomůže úplně každému, kdo to potřebuje a kdo by si to zasloužil. Demokracie je lidské dílo, a proto má mnoho chyb.
Lepší politický systém než parlamentní demokracie – založená na existenci a konkurenci politických stran – však zatím vymyšlen a s úspěchem vyzkoušen nikdy a nikde nebyl.“

Václav Klaus (1941) politik, bývalý prezident České republiky

Projev na slavnostním ceremoniálu udílení státních vyznamenání, Pražský hrad, 28. 10. 2009, https://www.klaus.cz/clanky/617
Zdroj: Klaus V.: Myšlenky, Institut Václava Klause, 2021, str. 48

Anthony Hopkins foto

„Když jsem onehdy spatřil obří poutač s Hannibalem Lecterem v masce na nějaké budově, řekl jsem si: 'Vida, tak ty jsi mojí matce zaplatil účet za nemocnici.“

Anthony Hopkins (1937) divadelní a televizní herec z Walesu

Já točím filmy jenom ze dvou důvodů: živí mě a baví mě. Nic hlubšího v tom nehledejte.
Zdroj: [Pragmatický vymítač Hopkins: Dělat filmy mě baví a živí, nic víc, kultura.idnes.cz, 2011-03-09, 2011-03-11, http://kultura.idnes.cz/pragmaticky-vymitac-hopkins-delat-filmy-me-bavi-a-zivi-nic-vic-puy-/filmvideo.aspx?c=A110308_195707_filmvideo_tt]

David Cannadine foto

„Dějepis je ve Velké Británii povinný do 14 nebo 15 let. Británie má hodně historie a pokud máte pouze dvě hodiny týdně po omezený počet let, jednoduše to nestihnete probrat. A je to i případ politiků: spousta z nich je historicky neinformovaná. A nejen, že neví mnoho z historie. Neví ani, že by měli vědět víc.“

Zdroj: [Někteří politici vůbec netuší, že by měli vědět víc, říká profesor historie z Princentonské univerzity, novinky, 2019-12-02, 2019-12-10, https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2993195-nekteri-politici-vubec-netusi-ze-meli-vedet-vic-rika-profesor-historie-z-princentonske]

Karel Čapek foto

„Ve většině případů se člověk stává novinářem následkem svedení; nevím o nikom, kdo by od dětství horoval jen o tom, že jednou bude žurnalistou.“

Karel Čapek (1890–1938) český spisovatel

Zdroj: [Jak se co dělá, O redakci, https://cs.wikisource.org/wiki/Jak_se_co_d%C4%9Bl%C3%A1/O_redakci, Karel, Čapek, [Praha], [1984], [Československý spisovatel]]

Carl Gustav Jung foto

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Duše moderního člověka

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

Zdroj: Musela jsem zemřít

Josef Sudek foto
Golda Meirová foto