Vyhledávání

„Emoce jako strach, nepřátelství, zlost, vina, stud a deprese poškozují zdraví tím, že způsobují narušení našich hormonů a rozvracejí samoregulační procesy těla. Na druhou stranu emoce jako je láska, soucit, radost a mír samoregulaci zvyšují a uzdravují.“

„Ti, kteří slibují rychlá, jednoduchá, populistická řešení a zlehčují reálnou celosvětovou katastrofu, jen zneužívají strachu a nevědomosti skupiny lidí, na které cílí. Těmto lidem, prosím, nevěřte! Dělají to pouze pro váš hlas v říjnových volbách, po kterých je již nebudete zajímat.“

„Původcem lásky bývá strach ze ztráty. Když někoho máme rádi, přijímáme ho jako součást sebe, ačkoli tajně víme, a raději o tom moc nepřemýšlíme, že se při některém a kdovíjakém chybném kroku může zase od nás oddělit a pak nás bude míň o tu část, kterou jsme už pokládali za sebe sama.“

„Mám strach, že podstatnější témata zůstávají mimo pozornost. Týdeník Ekonom minulý týden mezi svými krátkými zprávami uvedl jednu velmi pozoruhodnou informaci: „Centrální registr úvěrů podnikatelských subjektů začne podle rozhodnutí Bankovní rady budovat ČNB““

„Často neříkám věci nahlas, i když bych měl. Dokážu všechno držet v sobě a rozškatulkovat si to, až už je to někdy k nevydržení: moje nitro je někdy jako sklep, ve kterém jsou uloženy stovky lahví vzteku, zoufalství a strachu, ale nikdo to na mně pouhým pohledem nepozná.“

„Jsem přesvědčen, že vědecké poznání je jedním z vrcholů lidského úsilí. Netvrdím, že poznání nemůže nikdy způsobit zlo. Tvrdím však, a to velmi důrazně, že poznání neporovnatelně častěji přináší užitek než škodu, a strach z poznání je mnohem škodlivější.“

„Pokud uctíváme skutečného Boha, NEBUDEME trpět sebe popíráním ani sebe potlačováním, protože Bůh existuje i v nás, tak jako my existujeme v něm. S tímto vědomím můžeme být opravdu stejně velkorysí a odpouštějící, jako je Stvořitel všeho. Žárlivost, strach a nenávist ukazují, že uctíváme falešného boha.“

„Někdy nám život připravuje různé zkoušky.
Zkoušky hněvu, strachu, zlosti a nejistoty.
Těmito zkouškami musíme projít, abychom se
posunuli v životě na další úroveň vývoje.
Proto je důležitté zpomalit, když
jede vlak moc rychle a
pustit na chvíly to,
co se potřebuje nadechnout…“

„Odlívám kulky z olovu, se směsicí neonu, sypu další do boxu, střílím jak program na setoboxu, víčka těžká padají, dech i posměch se krátí, duše opouští tvé tělo, a strach mou duši, někdo někde tuší, že to taklhle neskončí“

„Duše
Ač moje duse nebyla spjata s tou jeho
vsak neco se v ní zrcadlilo
byla to bolest strach
nebo jen domenka v me hlave
ze premyslet se da o vecech ktere jen tak nedají spát
uprostred noci lezet naha v posteli a tohle vsecko psát.“

„Duše
Ač moje duse nebyla spjata s tou jeho
vsak neco se v ní zrcadlilo
byla to bolest strach
nebo jen domenka v me hlave
ze premyslet se da o vecech ktere jen tak nedají spát
uprostred noci lezet naha v posteli a tohle vsecko psát.“

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.
Typickou starostí pak je obava:

moje smrt zarmoutí mé blízké
mé plány nebudou dokončeny a upadnou v zapomnění
zkrachuje to, co jsem tak těžko budoval
nesplním své závazky ve smyslu péče o jiné lidi či o zvířata
nenapravím to, co ještě chci napravit“

„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.“

„Zde vznikají obrazy "božských" bytostí, které jsou zčásti lidské, zčásti zvířecí povahy. Způsob, jakým se tyto postavy objevují, závisí na zaměření vědomí, je-li zaměření vůči nevědomí negativní, budí zvířata strach, je-li zaměření pozitivní, pak jsou to například "pomáhající zvířata".“

„Od nás jako od celého lidstva se nyní chce, abychom učinili kvantový skok od strachu k lásce, od temnoty ke světlu. Nové paradigma tohoto Sedmého Zlatého věku je tvoření Diamantového věku, kde je taková láska a světlo, až se konečně přeruší cyklicky se opakující vzorec růstu a pádu lidstva.“

„Žijeme v časech, kdy se zdá, že nenávist a strach jsou silnější. Stoupáme a spadneme a světlo z umírajících uhlíků připomíná, že naděje a láska žijí děle. A láska je láska je láska je láska je láska je láska je láska, nemůže být zabita nebo zametána stranou.“

„I když si člověk ledacos nadrobil sám svou chytrostí, jakmile se vrátí do Otcova náručí a znovu mu upřímně řekne, že chce plnit jen a jen Jeho vůli, tak je zase všechno v pořádku. Otec má pro nás vždycky krásný plán, třebas i v rámci našeho původního zpackání. Tak žádný strach!“

„Fajn, nevyšlo nám to, a abych pravdu řekla,
nemám jenom hezký vzpomínky.
Ale prožili jsme i pěkný věci.
Láska byla fajn. Zbožňovala jsem, jak ses vedle mě ve
spánku kroutil, a nikdy jsem při tom nepoznala strach.

Za takové obří války, jako byla ta naše,
by se měl dávat metál.

Sandra Cisnerosová“

„Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: Proč se vlastně chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu.
Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach!“