Alfred Tennyson citáty

strana 8

„Kdybych měla květinu za každou vzpomínku na tebe, mohla bych se procházet po své zahradě navždy.“

„Kdo je v lásce moudrý, miluje co nejvíc a mluví co nejmíň.“

„Muži se liší jako nebe a zem, ženy jako nebe a peklo.“

„Buď rozum nebo láska – nikdy ne obojí.“

„Mocní zapomínají na umírajícího krále.“

„Štěstí člověka v tomto životě nespočívá v absenci, ale v ovládnutí jeho vášní.“

„Je lepší milovat a ztratit, než nikdy nemilovat.“

„Vědění přichází, ale moudrost se vleče.“

“He clasps the crag with crooked hands;
Close to the sun in lonely lands,
Ring'd with the azure world, he stands.

The wrinkled sea beneath him crawls;
He watches from his mountain walls,
And like a thunderbolt he falls.”

“Lying, robed in snowy white
That loosely flew to left and right —
The leaves upon her falling light —
Thro' the noises of the night,
She floated down to Camelot:
And as the boat-head wound along
The willowy hills and fields among,
They heard her singing her last song,
The Lady of Shalott.

Heard a carol, mournful, holy,
Chanted loudly, chanted lowly,
Till her blood was frozen slowly,
And her eyes were darkened wholly,
Turn'd to tower'd Camelot.
For ere she reach'd upon the tide
The first house by the water-side,
Singing in her song she died,
The Lady of Shalott.”