Anatolij Rybakov citáty

Anatolij Naumovič Rybakov byl ruský spisovatel, autor částečně autobiografických antistalinistických děl jako např. Děti Arbatu a Třicátý pátý a další roky.

Byl nositelem mnoha významných literárních cen, nikdy však nezískal Nobelovu cenu za literaturu.

Narodil se v ukrajinském Černigově, v židovské rodině. V roce 1934 byl jako student Vysoké školy dopravní, zatčen NKVD a poslán na 3 roky do vyhnanství na Sibiři. Na rozdíl od Solženicyna tedy může referovat o podmínkách stalinismu v předválečném SSSR . Za druhé světové války byl velitelem tanku, se kterým dojel až do Berlína. Po jejím skončení psal i o protifašistickém odboji. Jeho knihy vyšly ve více než 52 zemích a byly vydány v celkovém nákladu přesahujícím 20 milionů kusů. Wikipedia

✵ 14. leden 1911 – 23. prosinec 1998

Anatolij Rybakov: 1 citát 0 lajků

Anatolij Rybakov citáty a výroky

„Zdálo se mi, že moje generace už není, že je to všechno vymlácené – buď ve stalinských věznicích a lágrech, nebo ve válce proti nacistickému fašismu. Ale ukázalo se, že někdo naštěstí žije a dokonce čte knihy.“

Anatolij Rybakov

poslední rozhovor v Rusku 26. února 1998
Originál: (ru) Мне казалось, что моего поколения уже нет, что оно все выбито — или в сталинских тюрьмах и лагерях, или на войне с гитлеровским фашизмом. Но выяснилось, что кто-то, к счастью, жив и даже книжки еще почитывает.
Zdroj: magazines.gorky.media https://magazines.gorky.media/druzhba/1999/3/zarubki-na-serdcze.html [cit. 2022-12-25]

O knihách , O válce , O životě