Anatolij Naumovič Rybakov byl ruský spisovatel, autor částečně autobiografických antistalinistických děl jako např. Děti Arbatu a Třicátý pátý a další roky.
Byl nositelem mnoha významných literárních cen, nikdy však nezískal Nobelovu cenu za literaturu.
Narodil se v ukrajinském Černigově, v židovské rodině. V roce 1934 byl jako student Vysoké školy dopravní, zatčen NKVD a poslán na 3 roky do vyhnanství na Sibiři. Na rozdíl od Solženicyna tedy může referovat o podmínkách stalinismu v předválečném SSSR . Za druhé světové války byl velitelem tanku, se kterým dojel až do Berlína. Po jejím skončení psal i o protifašistickém odboji. Jeho knihy vyšly ve více než 52 zemích a byly vydány v celkovém nákladu přesahujícím 20 milionů kusů. Wikipedia
poslední rozhovor v Rusku 26. února 1998 <br class="br">Originál: (ru) Мне казалось, что моего поколения уже нет, что оно все выбито — или в сталинских тюрьмах и лагерях, или на войне с гитлеровским фашизмом. Но выяснилось, что кто-то, к счастью, жив и даже книжки еще почитывает. <br class="br">Zdroj: magazines.gorky.media https://magazines.gorky.media/druzhba/1999/3/zarubki-na-serdcze.html [cit. 2022-12-25]
