Blaise Pascal: Člověk

„Člověk je tedy jen přetvářka, lež a licoměrnost, o sobě i vůči ostatním. Nechce, aby mu drzí říkali pravdu; dává si pozor, aby ji druhým neříkal sám; a všechny tyto sklony, tak nesmiřitelné se spravedlností a rozumem, mají svůj přirozený kořen v jeho srdci.“

„Rozumný člověk nemiluje proto, že je to pro něj výhodné, ale proto, že v lásce nachází štěstí.“

„Člověk chce být velký, a vidí, že je malý; chce být šťastný a vidí, že je žalostný; chtěl by být dokonalý, a vidí, že má plno nedostatků; chtěl by aby ho lidé milovali a ctili, a vidí, že jeho vady si nezaslouží nic jiného, než aby si ho ošklivili a pohrdali jím.“

„Člověk, který má nějaký zájem na tom, abychom ho měli rádi, se varuje prokazovat nám službu, o níž ví, že nám nebude milá; jedná s námi tak, jak si přejeme, aby se s námi jednalo; nenávidíme pravdu, proto nám ji tají; chceme slyšet lichotky, proto nám lichotí, rádi se dáváme klamat, proto nás klame.“

„Čím je člověk rozumnější a lepší, tím více dobra v lidech pozoruje.“

„To, že si člověk uvědomí bezesmyslnost pozemského života, jej nutí vsadit na to, že Bůh existuje, i přes nemožnost dokázat toto přesvědčení.“

„Není horšího neštěstí než to, že se člověk začíná bát pravdy, aby neukázala, jak je špatný.“

„Šťastný chce být každý člověk. I ten, který se nakonec oběsí…“

„Člověk je vznešený tím, že ví o své ubohosti. Strom o své ubohosti neví.“

„Není většího neštěstí, než když se člověk začne bát pravdy, aby ho neodhalila.“

„Člověk je ubohý, protože je člověkem a je velký, protože to ví.“

„Jaká chiméra je člověk! Jaká novota, jaké monstrum, jaký chaos, jaký subjekt protimluvů, jaký div! Soudce všech věcí, trapný pozemský červ. Správce pravdy, stoka nejistoty a bludu. Lesk i odpad vesmíru.“

„Člověk naprosto nejedná podle rozumu, který tvoří jeho podstatu.“

„Člověk není ani anděl ani hloupé zvíře. Neštěstí je, že se jím stává ve chvíli, kdy ze sebe začne dělat anděla.“

„Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící.“

„Člověk si musí dát pozor, aby některá jeho vlastnost nevynikla a nestala se pro něho pojmenováním.“

„Člověk je zjevně stvořený k tomu, aby myslel. V tom spočívá všechna jeho důstojnost a celá jeho přednost. Veškerou jeho povinností je, aby myslel správně.“

„Kdyby vesmír drtil člověka, ještě by byl člověk vznešenější než to, co jej zabíjí, protože on ví, že umírá, kdežto vesmír o své převaze nad ním neví nic.“

„Člověk je tedy tak šťastně utvořen, že nemá žádný spolehlivý princip pro to, co je pravé, ale několik výborných pro to, co je klamné.“