Edvard Munch citáty

Edvard Munch foto

8   6

Edvard Munch

Datum narození: 12. prosinec 1863
Datum úmrtí: 23. leden 1944

Edvard Munch [ˈmʉŋk] byl norský malíř a grafik, vlivný představitel moderny.

Vyrostl z duchovní atmosféry secese a jeho malířské dílo má některé charakteristické rysy tohoto slohu. Studoval na kreslířské škole v Oslu, kde byl ovlivněn naturalismem, francouzskými impresionisty a postimpresionisty . Jeho dílo inklinuje k symbolismu a stalo se východiskem pro expresionismus.

Obraz Ráno – Dívka sedící na posteli z roku 1884 reprezentuje Munchovo naturalistické období a byl i vybrán jako reprezentant norského umění u příležitosti Světové výstavy v Paříži v roce 1889. Berlínskou výstavou v roce 1892 výrazně ovlivnil expresionistickou skupinu Die Brücke a přispěl k vzniku Berlínské secese. V českém prostředí se stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma.

Mezi jeho známé obrazy patří Nemocné dítě, Výkřik, Madona, Smrt v pokoji nemocné nebo Tanec života.


„Nemoc, šílenství a smrt byly černí andělé, kteří stáli stráž u mé kolébky a kteří mě celý život provázeli.“

„Věc se má tak, že v různém čase vidíme různýma očima. Ráno vidíme jinak než večer.“


„Všechno je v nás, bratři, v mocné hře života! Radost je přítelkyní smutku, jaro poslem podzimu a smrt rodí život!“

„Rád bych lidem, kteří se už mnoho let buď smějí, nebo potřásají hlavou, když vidí naše obrazy, udělil menší lekci. Nechápou, že v těch impresích může být i troška rozumu – že podle okamžitého dojmu prostor může být červený nebo modrý. Od dětských let jsou zvyklý na to, že listí a tráva jsou zelené a barva pleti růžová. Nejsou schopni pochopit, že naše snažení je myšleno vážně – považují je za humbuk, nedbalost, nebo duševní poruchu, ta se jim zdá nejpravděpodobnější. Nemohou pochopit, že umělci to s těmi obrazy myslí vážně, že vznikly v trýzni a za probdělých nocí, že stály krev a nervy.“

„Není třeba víc malovat pokoje, muže, jak čtou, a ženy, jak pletou, – měli by to být živoucí lidé, dýchající, trpící a milující. – Chci namalovat řadu takových obrazů. Lidé musí před nimi pocítit jejich posvátnost a smeknout jako v kostele.“

„Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem – pocítil jsem nápor smutku – nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven – přátelé se po mně ohlédli a pokračovali dál – díval jsem se nad plápolajícími mraky na fjordem, byly jak krev a meč, a město – modročerný fjord a město – mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy – cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou.“

„Ve vodě stál zlatý sloup. Měsíc byl ze zlata – pohyboval se – tál ve svém vlastním lesku – zlato plynulo po vodě – když se naše oči setkaly, neviditelné ruce splétaly jemná vlákna – která vnikala tvýma velkýma očima do mých očí a svázala dohromady naše srdce.“

„Příjde-li člověk ráno z tmavé ložnice do obývacího pokoje, vidí například všechno v namodralém světle. I nejtemnější stíny jsou projasněny. Po chvíli si zvykne na světlo, stíny se stanou hlubšími a člověk vidí vše ostřeji. Chce-li nyní namalovat takovou náladu, právě to, co ho uchvátilo, tuto modrou, jasnou ranní náladu, pak nemůže pouze sedět a zírat na každý předmět a všechno namalovat „tak jak to vidí“, musí malovat „tak, jak to má být“, jak to vypadalo, když ho motiv uchvátil. A jestliže člověk neumí malovat zpaměti, ale potřebuje modely, pak to prostě špatné dopadne.“


„From my rotting body, flowers shall grow and I am in them, and that is eternity.“

„From the moment of my birth, the angels of anxiety, worry, and death stood at my side, followed me out when I played, followed me in the sun of springtime and in the glories of summer. They stood at my side in the evening when I closed my eyes, and intimidated me with death, hell, and eternal damnation. And I would often wake up at night and stare widely into the room: Am I in Hell?“

„My fear of life is necessary to me, as is my illness. Without anxiety and illness, I am a ship without a rudder. My art is grounded in reflections over being different from others. My sufferings are part of my self and my art. They are indistinguishable from me, and their destruction would destroy my art. I want to keep those sufferings“

„I was walking along a path with two friends – the sun was setting – suddenly the sky turned blood red – I paused, feeling exhausted, and leaned on the fence – there was blood and tongues of fire above the blue-black fjord and the city – my friends walked on, and I stood there trembling with anxiety – and I sensed an infinite scream passing through nature.“


„I felt as if there were invisible threads connecting us - I felt the invisible strands of her hair still winding around me - and thus as she disappeared completely beyond the sea - I still felt it, felt the pain where my heart was bleeding - because the threads could not be severed.“

„The camera will never compete with the brush and palette until such time as photography can be taken to Heaven or Hell.“

„Your face encompasses the beauty of the whole earth. Your lips, as red as ripening fruit, gently part as if in pain. It is the smile of a corpse. Now the hand of death touches life. The chain is forged that links the thousand families that are dead to the thousand generations to come.“

„Without anxiety and illness I should have been like a ship without a rudder.“

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .