Ferdinand Peroutka citáty

„Malá rozhodnutí vyrozumujeme, ale velká rozhodnutí přicházejí ani nevíme jak.“

„Pouze ten křičí, kdo není ujištěn o pravdě svých slov. Pravdě pak sluší klidná pevnost a chladná prostota.“

„Mír jednou vznikne jako přirozený následek toho, že se podaří svět politicky zorganizovat.“

„Cit - to je život, a otupený cit je ochuzený život.“

„Filozofové, jak dnes věci stojí, bývají spíše odborníci než moudří lidé.“

„Druhá světová válka měla titul boje proti fašismu. Slavným jejím
výsledkem bylo, že byl poražen ten fašismus, který sám sebe
nazýval fašismem. Zmateným jejím výsledkem bylo, že nebyl
odstraněn fašismus, který sám sebe fašismem nenazývá.“

„Vyhlásí-li se časově neomezená generální stávka, neznamená to v podstatě nic jiného než rozvinouti boj o moc a vyburcovati odpůrce k největším obavám a k největší aktivitě.“

„Posílali jsme přece do boje lidi, ne nadlidi. Ví Bůh, že všichni by raději bojovali. Ale boj je jen tam, kde je naděje na vítězství. Kde jí není, je to něco jiného než boj, je to harakiri, které ovšem na poli cti má svou cenu, ale harakiri je podnik individuální, ne hromadný, a nelze jej přikazovat.“

„Filozofové zhusta propadají stavu, kdy ztrácejí hmat pro svět a dívají se na život abstraktně jako na šachovou partii. Svěřit se vládě těchto filozofů znamenalo by něco takového jako klást dynamit k základům všech institucí.“

„Píše se to sláva, úspěch a pokrok a zhusta se to čte: neomalené lokty, ziskuchtivost a dobré bydlo.“

„Národ kupodivu není nikdy spasen ani ztracen vítězstvím nebo porážkou jedné strany, je-li v něm rozumnost rovnoměrně rozložena.“

„Lid je moře, které má, jako každé moře, své proudy a svá vlnobití; ale vlastní úsudek o správnosti a vhodnosti je veslo, s kterým se na moře vydáváme. Kdo se odhodlává vždy a ve všem hledat ne úsudek svůj, nýbrž úsudek lidu, odhodlává se jaksi plout s proudem jako leklá ryba.“

„Politika je studenou obludou, která už mnoho pohltila.“

„Český národ a jeho dějinné poslání, bylo jako u ostatních okolních národů mít se dobře.“

„Je nikým nepřipomínaná, snad zamlčovaná episoda ze začátku roku 1945… Představitelé západních demokratických států se scházeli se zástupci sovětskými k poslednímu jednání o podmínkách míru. V té chvíli se veřejně ozval Mr. Bullitt, bývalý americký vyslanec v Rusku. Pravil, že jak vývoj pozoruje, baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo budou co nevidět ovládnuty sovětským Ruskem, a Rakousko, Jugoslávie, Itálie snad. Zdvihla se vlna rozhořčení. Velký počet representativních intelektuálů a církevních hodnostářů podepsal prohlášení, v němž Bullitt byl obviněn z podloudné, špinavé, slizké propagandy proti spolupráci západní demokracie se sovětským Ruskem. Také Einstein, muž s největší pověstí v té době, podepsal… Uplynul rok, a baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko skutečně byly ovládnuty Ruskem… Intelektuálové, kteří podepsali prohlášení, dále opovrhovali Bullittem a vážili si sebe.“

„Vyvlastnění majetku, které komunisté provedli, je nic ve srovnání s vyvlastněním pojmů, jehož se odvážili.“

„Mír je určitým stavem mezinárodní skutečnosti, ne samostatnou a nad skutečnost povznesenou náladou a stavem nitra.“

„Známe už zhruba hlavní činy tohoto činorodého humanismu. Je to: mlčet, když se děje něco nehumánního. Nebo dokonce brát bijícího v ochranu proti bitému.“

„Člověk snáze vnímá fakta hmotná než duchovní.“

„První věc, která je národu třeba, je duchovní pořádek a uznání, že zlo je zlem.“