Jindřich Novák citáty

Ing. Jindřich Novák, CSc. byl prvním žákem Ing. Ivana Špičky, který v průběhu druhé poloviny 50. let 20. století vytvořil „…novou teoretickou a praktickou nauku, jejímž formálním předmětem je produkce a řešení úkorných (čili kolizních a konfliktních) situací a předmětem materiálním vlastní a nevlastní aktivity,
a nazval ji ALOGODIKA (z řeckého logos – pojem, slovo, řeč, tvar; odos – cesta;
a – předpona vyjadřující zápor nebo nelišnost); jako ethický, filosofický
a fundamentálně sopnologický (z řeckých slov logos; sos – rovnováha; pneuma – duch) – neboli na a v realizovaných aktech bytí spočívající – základ alogodiky utvořil mentální průpravu antisignální a monosignální, a jako část alogodiky, zabývající se produkcí a řešením situací sebeobranných jakožto mezních situací konfliktních, SEBEOBRANU ANTISIGNÁLNÍ (čili nejvyšší typ sebeobrany) a SEBEOBRANU MONOSIGNÁLNÍ (v letech 1955–1960). Vědeckou disciplínu o sebeobraně jako část alogodiky nazýváme SINDEFENDOLOGIE (z esperantského sin – sebe; defendo – obrana; sindefendo – sebeobrana).“
Mezi lety 1960–1965 Ivan Špička se svým žákem Jindřichem Novákem odvodili nižší typy sebeobran – multisignální systém č. 1 (sebeobrana MS-1) a později jeho derivát – kvazisignálně soustavu č. 1 (sebeobrana QS-1). První zájemci se pak se sebeobranou MS-1 mohli seznamovat od r. 1962 v jednom z tehdejších pražských oddílů džuda, kde Jindřich Novák od r. 1961 působil ve funkci trenéra. Následně se oběma autorům podařilo založit „Subkomisi pro přidružené disciplíny“ (sebeobrana, karate, aikido apod.) při tehdejší „Ústřední sekci judo“ a ještě téhož roku založili první oddíl karate v naší zemi.
Záhy se ukázalo, že karate školy Šotokan, která má po jevové stránce údery nejvíce podobné úderům vhodným pro sebeobranu MS-1 a uvažovalo se proto s jejím zavedením k přípravě pro studium pravé sebeobrany, by – kvůli fundamentálním odlišnostem mezi pravou sebeobranou a sportem – studium sebeobrany ztížilo nebo dokonce znemožnilo.
Z těchto důvodů byla vytvořena vlastní škola, která učila cvičence sebeobranu
MS-1 a základy sebeochrany MC-1 a seznamovala je se sindefendologií a předměty souvisejícími. Název této školy se měnil od původního „Československá škola karate“, „České karate“ až po definitivní název „Brana“ v roce 1971, kdy se od této školy odtrhli zájemci o sportovní karate školy Šotokan.
Oba autoři vydávali pro zájemce své práce o sebeobraně. Obtížná situace se po roce 1968 ještě zhoršila, neboť vedení nově vzniklého „Svazu judo“, který nahradil „Ústřední sekci judo“ odmítl dát souhlas s vydáváním prací o sebeobraně, které by nevycházely z džuda a které by zároveň nebyly napsány autory z řad vedení této sekce. Podařilo se tak znemožnit vydávání prací o sebeobraně MS-1 nejprve v nakladatelství Olympia a posléze po roce 1980 i v nakladatelství Naše vojsko.
Jindřich Novák některé práce o porazech, pákách a úderech – naučil se kvůli tomu esperanto – vydal s Ivanem Špičkou prostřednictvím Českého esperantského svazu. Další – speciálně zaměřené – publikace o sebeobraně MS-1 a mentální průpravě se podařilo pro potřeby oddílu Brany v dalších letech vydávat prostřednictvím TJ Tatra Smíchov, v rámci základní tělesné výchovy, čímž se podařilo uniknout všetečné pozornosti bolševiků.
Po roce 1989 byla situace již jiná. Potřebná literatura se začala vydávat prostřednictvím klubu Alogodos, který byl v roce 1990 založen, aby sdružoval zájemce o studium optimálního řešení úkorných (konfliktních a základních existenciálních) situací a zabýval se pěstěním fyzické a mentální průpravy k řešení těchto situací.