John Elliott Burns byl anglický politik.
Narodil se v početné rodině instalatéra skotského původu Alexandera Burnse. Z finančních důvodů musel v deseti letech odejít ze školy a začít pracovat. Dálkově vystudoval techniku a stal se inženýrem v loděnicích. Služebně působil na území dnešní Nigérie a sociální a rasový útlak, jehož byl svědkem, na něj silně zapůsobil. V roce 1881 se stal členem Social Democratic Federation a působil v odborovém hnutí. Za účast na stávkách a demonstracích byl opakovaně vězněn.
V roce 1889 byl zvolen do London County Council, kde usiloval o výstavbu levného nájemního bydlení. Protože vliv socialistů na britskou politiku byl minimální, vstoupil do Liberální strany a v roce 1892 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za obvod Battersea. Byl známý jak radikálně levicovými názory, tak také tím, že byl propagátorem abstinence a náruživým hráčem kriketu.
V roce 1905 ho liberální předseda vlády Henry Campbell-Bannerman jmenoval členem Soukromé rady a ministrem zdravotnictví. Stal se tak prvním britským ministrem, který byl dělnického původu. V roce 1914, když Sydney Buxton dostal funkci jihoafrického generálního guvernéra, převzal Burns také jeho post ministra obchodu. Byl velkým odpůrcem vstupu Británie do první světové války: poté, co nedokázal svůj názor ve vládě prosadit, rezignoval na ministerský post a krátce nato odešel z politiky úplně. Věnoval se psaní knih o historii Londýna a žil z podpory, kterou mu vyplácel Andrew Carnegie.
✵
20. říjen 1858 – 24. leden 1943
