Josef Sudek citáty

„Kdepak hlídat pořádek, půl života je pryč.“

„No, barevná fotografie, to by mě teda zajímalo. Ale jak se dělá, to je zatím pro mě moc komplikovaný.“

„Když jsem byl mladej, tak jsem byl blbej. Moc jsem si myslel. Naštěstí jsem to neříkal nahlas. Kdybych to vykřikoval, tak ozvěna by mě děsila dodnes.“

„Kdybych já tu barevnou fotografii moh´ dělat, to bych byl radši, kdyby to vypadalo tak, jak já bych to chtěl! Vona ta moje barva by asi byla moc chudá. Oni by řekli, vždyť tam žádnou barvu nemá! Ale to já bych naopak chtěl, aby to dělalo jen takový nějaký dojem něčeho.“

„Barevná fotografie má dvě nevýhody: je to nestálý a člověku vychází ne to, co chce, ale protipól toho, co chce.“

„Možná, že to říkám trochu nesrozumitelně, ale prostor ve fotografii je omezen formátem. Ten se naučíte, když to uvidíte na matnici. Poměr formátu je dvě ku třem. Vy to vidíte jináč, když se díváte okem, a vidíte to potom jinak na určitý ploše, v určitý velikosti. Ta vám napoví, jestli ten motiv je správnej, nebo není správnej. Ovšem nesmíte při tom bejt slepej a hluchej. To potom neuvidíte nic!“

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“

„Půvab všeho je v záhadnosti.“

„Kompozice, to je takovej vořech. Kdybyste přečetli všechny knížky, které o tom jsou, tak se jich, když se tak trochu koukáte, nemůžete moc držet. To je jenom předpis. Vy musíte vycítit tu svoji kompozici! Postupně. Ono to nejde najednou. Ovšem ty základní prvky, ty tam vždycky trochu musí bejt! Určitě jo.“

„Dám hodně na instinkt. Člověk ho nikdy nesmí otupit tím, že by chtěl vědět všechno. I kdyby se mu to nakrásně povedlo, ztratí instinkt a bude jenom všechno vědět.“

„Když se tím zabýváte dýl, potom si začnete kompozici měnit podle svýho. Ovšem vzhůru nohama to zase postavit nemůžete, to by bylo trochu zoufalý. A vyšlo by to špatně.“

„Heleďte, kompozice, to je jako kdybyste čet knihu, a když ji budete číst s velkejma pauzama, tak vždycky ten celek bude rozházenej. Tak je to i s kompozicí! Jakmile se do toho pustíte, tak musíte pořád tak trochu navazovat. Když to odložíte, tak najednou to, co se vám líbilo, se vám už líbit nebude!“

„Vy sice můžete tak trochu vytušit, že tahle kompozice sice nebude tak akorát, podle foršriftu, ale vono to třeba dělá celek. To se vám stane, když se tím budete dýl zabejvat. Pochopitelně.“

„Efektní světlo dělá hodně. Ale nemusí to být jen efektní světlo. Koukejte, slovo efekt se používá dost povrchně. Myslí se, že tam musí být ty kontrasty. To není pravda! Efektem může být i neefektní světlo! Může se zdát, že to světlo vůbec nemá, a bude to efekt! Ono se vám to ukáže.“

„Ovšem vono to má tu nevýhodu, že to málokdy takhle vyjde, víte? Ale když už, tak spíš to hodně zamlžený, než moc vostrý!“

„A když je to potom zas moc zamžený, tak to taky nemám rád. Nejlepší to je tak napůl, když to jde. To nejspíš.“

„Ale podívejte se, k tomu já se už asi nedostanu. Než voni to zjednodušej, kdepak já asi budu. Haha!“

„Atmosféru mám nejradši, když to není moc jasný, protože jinak to je jako vyřezaný z papíru. To nemám rád.“