Joseph Addison citáty

strana 6

„Skutečné štěstí plyne v první řadě z radosti ze sebe sama a v druhé řadě z přátelství a konverzace s několika vybranými společníky.“

„Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.“

„Přátelství znásobuje štěstí a zeslabuje bolest, když se rozdělíme o jedno i druhé.“

„Člověk který miluje, je ochoten tak dlouho ustupovat, až se octne na hranici zranitelnosti své hrdosti.“

„Radost vstupuje do našeho života, když máme co dělat, co milovat a v co doufat.“

„Vědomí, že milujeme a jsme milováni, zmírňuje těžké chvíle loučení. Poslední sbohem dokonce ztrácí všechnu hořkost, když je v něm ještě slyšet ozvěnu lásky.“

„Lidskost se jeví v tom, že těm, jež nemilujeme, alespoň přejeme štěstí.“

„Čas je onen brus, který ty surové milostné záležitosti dvou lidí teprve vybrousí do náležité podoby, buď lásky nebo nenávisti.“

„Láska je jen tenkrát zábavná, je-li hrou citů, jež nespoutávají.“

„Vše, co je v lásce bez obtíží, je její zkázou.“

„Vědění je vskutku to, co vedle ctnosti pozdvihuje jednoho člověka nad druhého.“

„Čím je sluneční svit pro květiny, tím je úsměv pro lidi.“

„Nic v přírodě není tak nestálé jako dámský účes.“

„Nic není tak nestálého v přírodě jako dámský účes.“

„Příroda občas zplodí hlupáka, ale floutek je vždycky dílem člověčím.“

„Hněv je příkrm lásky. Patří k ní jako salát k rýži.“

„Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a námahy.“

„Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být přitom posluchačem.“

„Žena málokdy žádá o radu před tím, než si jde kupovat svatební šaty.“

„Obdiv je vášeň, která žije krátce. Okamžitě hyne, jakmile se důvěrně seznámíme s jeho předmětem.“

„Lze vystavit tezi, že má-li země přebytek lékařů, má to za následek úbytek obyvatelstva.“

„Hříchy lásky jsou vždy tytéž, jenže u ženy mají jinou podobu a u muže také jinou.“

„Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být posluchačem.“

„{…] radost udržuje v mysli určitý druh světla a vyplňuje ji opakujícím se neustálým klidem.“

“From hence, let fierce contending nations know,
What dire effects from civil discord flow.”

“Ambition raises a secret tumult in the soul, it inflames the mind, and puts it into a violent hurry of thought.”

“It is indeed very possible, that the Persons we laugh at may in the main of their Characters be much wiser Men than our selves; but if they would have us laugh at them, they must fall short of us in those Respects which stir up this Passion.”

“Round-heads and Wooden-shoes are standing jokes.”

“Everything that is new or uncommon raises a pleasure in the imagination, because it fills the soul with an agreeable surprise, gratifies its curiosity, and gives it an idea of which it was not before possessed.”

“Modesty is not only an ornament, but also a guard to virtue.”

“A cloudy day or a little sunshine have as great an influence on many constitutions as the most real blessings or misfortunes.”

“The fraternity of the henpecked.”

“Much might be said on both sides.”

“Of all the diversions of life, there is none so proper to fill up its empty spaces as the reading of useful and entertaining authors.”

“Advertisements are of great use to the vulgar. First of all, as they are instruments of ambition. A man that is by no means big enough for the Gazette, may easily creep into the advertisements; by which means we often see an apothecary in the same paper of news with a plenipotentiary, or a running footman with an ambassador.”

“Gifts and alms are the expressions, not the essence, of this virtue.”

“Antidotes are what you take to prevent dotes.”

“If we may believe our logicians, man is distinguished from all other creatures by the faculty of laughter.”

“Beauty soon grows familiar to the lover,
Fades in his eye, and palls upon the sense.”

“It must be so — Plato, thou reasonest well!
Else whence this pleasing hope, this fond desire,
This longing after immortality?
Or whence this secret dread, and inward horror,
O falling into nought? Why shrinks the soul
Back on herself, and startles at destruction?
'Tis the divinity that stirs within us;
'Tis heaven itself, that points out an hereafter,
And intimates eternity to man.”

“When love once pleas admission to our hearts,
(In spite of all the virtue we can boast),
The woman that deliberates is lost.”

“When I read the rules of criticism, I immediately inquire after the works of the author who has written them, and by that means discover what it is he likes in a composition.”

“Arguments out of a pretty mouth are unanswerable.”

“If the following day he chance to find
A new repast, or an untasted spring,
Blesses his stars, and thinks it luxury.”

“There is nothing which we receive with so much reluctance as advice.”

“Charity is a virtue of the heart, and not of the hands.”

“Is there not some chosen curse,
Some hidden thunder in the stores of heaven,
Red with uncommon wrath, to blast the man
Who owes his greatness to his country's ruin?”

“Content thyself to be obscurely good.
When vice prevails, and impious men bear sway,
The post of honor is a private station.”

“Knowledge is, indeed, that which, next to virtue, truly and essentially raises one man above another.”

“Curse on his virtues! they've undone his country.”

“A man must be excessively stupid, as well as uncharitable, who believes that there is no virtue but on his own side, and that there are not men as honest as himself who may differ from him in political principles.”

“Mutability of temper and inconsistency with ourselves is the greatest weakness of human nature.”

“The Lord my pasture shall prepare,
And feed me with a shepherd's care;
His presence shall my wants supply,
And guard me with a watchful eye.”