Karel Čapek citáty

strana 3

„Pesimismus je jisté požitkářství; je to prostředek, jak se radovati ze špatného stavu věcí.“

„Já to nedělám pro sebe, ale pro peníze.“

„Lenošit je opomenout dělat něco, co by člověk dělat měl, a místo toho chtít si hovět. Zahálet, to je nedělat vůbec nic, a přitom vůbec nic nechtít.“

„Zrcadlo: člověk je jen má představa.“

„Humor je nejdemokratičtější z lidských zvyků.“

„Statečnost intelektu, to nejsou vážné názory, to je odvaha pořád myslet.“

„Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich ve světě naděláno. Ani jedno, ani druhé přání se mi dosud ovšem nesplnilo, ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín.“

„Politika stran nebude nikdy politika žen; ženy těžko získáte řekněme pro ideu volného obchodu, ale získáte je pro ideu lacinějšího chleba.“

„Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk něco dát světu, musí sedět na svém malém poli jako nádeník.“

„Zásady jsou sice krásná věc, ale musí se z nich slevit, aby se našel střed mezi různorodými zájmy.“

„Nemůže se o nás sice říkat, že náruživě uctíváme stát; ale přesto jsme fanatičtí etatisti; všechno čekáme jen od státu, všechno mu ukládáme a div se nedomáháme toho, aby nás přišel podrbat soudní sluha, kousne-li nás blecha. Jeden z našich národních rysů je silná nechuť k úřadům, ale stejně výrazným rysem naší národní povahy je mystická důvěra, že úřady se mají o všechno postarat a mají k tomu plno prostředků.“

„Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věci, jež vymyslel někdo jiný?“

„Člověk se prý stal člověkem, když začal mluvit; ale jakmile začal mluvit, udělal druhého dne vtip: našel s úžasem, že se slovy možno si hrát. (…) Dávný člověk žasl nad kejklířstvím slov, jimiž je možno obracet vše naruby; toho překvapení se ovšem nezbavil ani nenasytil dodneška.“

„Hlavně se chovat tak, abys nikdy neztratil úctu sám před sebou.“

„Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.“

„Každý trpěný nebo zakrývaný zlořád je cosi jako kapitálek ukládaný ve prospěch příštích politických dobrodruhů a šarlatánů… "Politická nutnost" říká se věcem, které nejsou jaksi docela v pořádku, ale o kterých to nechceme říci.“

„Co nemůžeš udělat sám, pokaž to aspoň tomu druhému.“

„Touha pohlaví je hlad. Co s hladem? Musí být ukojen. Třeba byl ukojen blátem. Je to tak všední, tak přirozené. Jaký to nepěkný obraz člověka!“

„Devatenácté století vynalezlo něco nespoutanějšího než páru a elektřinu, totiž dějiny.“

„Žena se dá zabít z lásky, ale nedá se zabít ze zásady.“

„Žena pojímá celkem politiku stejně konkrétně jako věci života; muž pokud nevytlouká z politiky přímo zisk, je s to pojímat ji s dogmatickým fanatismem jako nějakou teologickou otázku.“

„(O snech)… Tvrdím, že v devadesáti devíti případech ze sta jsou sny šmízo, brak, haraburdí, veteš, zadina, šmejd a plevel, které nestojí za fajfku tabáku. Jsou sice virtuosové ve snech, jako například pan K. M. Čapek-Chod, kterému se zdá, co si před usnutím umíní, takže si může předem udělat koncertní program snů na celou noc; ale my všichni ostatní si dnes upřímně řekněme, že za rok tak dva tři sny se povedou a stojí za to, aby si je člověk pamatoval, ale jinak že máme sny tuctové, plytké, všední, směšné, nicotné, pitvorné, trapné, nestydaté, nemotorné, jaklové a nedůstojné. A krom toho popletené, nesmyslné, stokrát opakovené, děravé, nejasné, zločinné, nudné, šmírařské a nejapné. A nadto ještě hloupé, bez děje, nastavované a mrzké a pokořující; a nás vůbec nehodné.“

„Pravím, že je špatným novinářem a špatným spisovatelem novin, kdo uzavírá sebe sama v jakousi uzoučkou duchovní specializaci. Být v novinách a psát pro noviny, to znamená mít především vztah ke všemu, co jest, nalézt živý, přímý, demokratický zájem o celou skutečnost bez intelektuálního fouňovství.“

„Jen dolů, dolů spět,
toť meta vytoužená:
svět chce být polosvět,
žena — být položena“

„Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo.“

„Po politicích nezůstávají jen zákony, které odhlasovali, ale i zvyky, které vtiskli svému chování.“

„Vy lidé pořád chcete nějaké války nebo co. Strach o peníze, to je to celé. A tomu se říká krize.“

„Lidé nikdy nepovažují za tajemné, co jim slouží a prospívá, nýbrž jenom to, co jim škodí nebo je ohrožuje.“

„Kobylka není egyptskou ranou; egyptskou ranou jsou teprve kobylky, protože jich je mnoho. Podobně je tomu s hlupáky.“

„Jistě, je třeba začít sebou samým - ale je také třeba u sebe neskončit.“

„Zahrádka není nikdy hotová. V tom směru je zahrádka podobná lidskému světu a všemu lidskému podnikání.“

„Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.“

„Smlouvy jsou k tomu, aby je plnil slabší.“

„Umění je více nepokoj než jistota: vždycky je v něm veliká složka touhy.“

„V parlamentu nemluvíte za nás, jen se o nás dohadujete.“

„Muž je - z vrozené hlouposti - specialista, že je - nevím, z které vrozené nectnosti - duch univerzální, všestranný a plný podivuhodných zájmů.“

„Vírou se žije, skepsí účtuje.“

„Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.“

„Čas je strašně relativní pojem.“

„Řeč je duše a vědomí národa.“

„Anekdota nevyrůstá na tvrdém dřevě života, nýbrž bují na jiné anekdotě, proto anekdoty často kolují v celých trsech nebo shlucích.“

„Tisíciletá minulost protéká každým: děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky.“

„Lidstvo si občas dovolí propadnout pustotě nenávisti, jako by si na sebe muselo uplést bič, počítá vždycky jen s ranami, které rozdá, ale ne už s těmi, které utrží. Krátkozrakost vášní je, myslím, ztráta inteligence.“

„Program je možnost dělat pitomosti cílevědomě.“

„Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si ji tak vysoce vážíme, a proto ji také nečteme.“

„Slovo "já" je zároveň svědomí i slovo činu.“

„Anekdota nemá autora, nýbrž vypravěče.“

„Zvláštní, jak se z velkých slov dají udělat velké myšlenky.“

„Muž je nejvíc doma ve svém díle.“