Karel Čapek citáty

strana 2

„Civilizace není přece jen nic víc nežli fasáda, která jakžtakž maskuje starou divočinu života.“

„Láska v manželství a rodičovství je teprve láskou v její celistvosti.“

„Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.“

„Radost květin za oknem… Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.“

„Fantazie, to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být.“

„Když nemám co dělat, pracuji.“

„Trpím životem? Jak bych netrpěl. Miluji život? Jak bych ho nemiloval. Je v tom tedy rozpor? Ne, je v tom život sám.“

„Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se lhářství akceptuje.“

„Jedno z největších neštěstí civilizace: hlupák - vzdělanec.“

„Je to tak: čím horší neřád, tím víc se má k světu.“

„Hrst elementárních znalostí a rozumná životní etika, podávaná slovem i příkladem, to je vše, čeho lze žádat na škole; a přidá-li se k tomu ještě zdraví a radost, zaplať pán-bůh: je toho dost pro největší pýchu vychovatelů.“

„Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.“

„Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. „Pamatuješ se, Pepo, na tu naši lavičku? Víš tam v našem lese, co jsme tenkrát šli?“ Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je to jejich!“

„Člověk se rodí jen jednou, aby se pak ještě rodil zvolna, dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nárazech, pokud mu zbývají čerstvé a nenasycená smysly a duše potřebná k růstu.“

„Stáří je parazit vlastního mládí.“

„Každý člověk by měl něco hledat.“

„Není pravda, že ženy porušují tajemství, nýbrž pravdou jest, že je odevzdávají neporušeně dál, nechávajíce mu pel a krásu jeho tajnosti.“

„Žijeme v nadprodukci poznatků, které už nemůžeme zkonzumovat.“

„Z dvou různých názorů vítězí vždy spíš ten hlučnější.“

„Člověk je naskrz prolhaná potvora.“

„Humor je vždycky trochu obrana proti osudu, víc psiny se rodí z nespokojenosti než z blahého a spokojeného ducha.“

„Mládí se obvykle rozhlíží jako nepřítel - z čeho pak by udělalo kůlničku na dříví.“

„Neúspěch: nevyužít příležitost. Úspěch: zneužít příležitost.“

„Buď požehnáno počasí, neboť je společnou věcí lidí, kteří si nemají co říci.“

„Život je vinen tím, že příliš záhy odnímá všecky ideje a iluze.“

„Miluje-li člověk příliš, mýlí se velmi těžce. Pohrdá-li sebou, mýlí se dvojnásob.“

„Být mladý umí každé tele. Ale umět stárnout, to je kumšt.“

„Není horší propagandy než ta, která se vnucuje.“

„Dík úsilí státníků byla zachována světová nejistota.“

„Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.“

„O vůli národa mluví obyčejně ti, kdo národu poroučejí.“

„Byly mé lásky, mé zkušenosti, mé názory, kdeco bylo mé. Teprve později člověk vidí, že to všechno nebylo tak tuze jeho a jenom jeho, že to jsou věci obecné, kterými mu bylo projít, zatímco si myslel, že je objevuje.“

„Otázka zní: Je a bylo kdy vůbec lidstvo schopno štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoli. Celé neštěstí člověka spočívá v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené.“

„Muž je člověk davu, zástup žen je vždy poněkud komický. Žena velmi ztrácí, existuje-li hromadně.“

„Obdržel jsem život jako osobní statek. Ale těch věřitelů!“

„Chtěl bych jednou v životě napsat knihu, která by byla tak dobrá a silná, že by upoutala i člověka stiženého zánětem okostice.“

„Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.“

„Nemysli na sebe, když píšeš, mysli na dojem krásy a okouzlení a skutečnosti, který máš vyvolat.“

„Jediná dokonalost, které moderní civilizace dosahuje, je mechanická; stroje jsou nádherné a bezvadné, ale život, který jim slouží nebo je jimi obsluhován, není nádherný ani lesklý ani dokonalejší ani sličnější.“

„Člověk přestával být pouhým lovcem tehdy, když se zrodili jedinci, kteří byli velmi špatnými lovci. Kdyby všichni lidé uměli šít boty, nebylo by ševců. Kdyby nebylo nás nemehlů, nebylo by ani Edisona.“

„Bláznovství je tragické a sluší se je chápat. Hloupost se nemá chápat, nýbrž vyvracet.“

„I na spáleništi si někdo ohřívá svou polévku.“

„Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.“

„Jen poezie má výsadu, že cokoliv vidí, vidí to poprvé a cokoliv vyslovuje, říká to prvně - co svět světem stojí.“

„Rozum člověk nosí pořád s sebou jako kluk kudlu a zkouší jej, kde může, stejně jako kluk kudlu.“

„Anonym: Člověk, který má svou čest. Pod svým jménem bych to nepsal.“

„Nevěř tomu, čemu nerozumíš, ale nezavrhuj, cos neprozkoumal.“

„Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně - štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.“

„Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.“