Karel Kryl citáty

„Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.“

„Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinak ji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.“

„Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly.“

„Děkuji za nezdar, ten naučí mne píli, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly. Pro sladkost usnutí, děkuji za únavu, za ohně vzplanutí i za šumění splavu. Děkuji za žízeň, jež slabost probudila, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla.“

„Ustřihneme-li ptáku křídla, přestane létat. Ale nikdy nezapomene, že létal.“

„Sametem se dá krásně škrtit. A do sametu se koneckonců balily sťaté hlavy. Já nenavrhuji, aby se stínaly hlavy. Tady ale jakoby nikdo nebyl vinen zradou, stavem této země. Lidi vidí bývalého tajemníka, jak si hoví dál, momentálně coby podnikatel. Jak chcete, aby vyrostla nová, lepší generace, když se každý může přesvědčit, že se vyplácí lumpárna, a ne poctivost. Žádné přikázání není svaté, morálka je přežitek.“

„Řekni mi, řekni mi, maminko moje,
o čem si zpívají v továrnách stroje.
Zpívají, zpívají, jako ti ptáci,
ať lidé rádi jsou, že mají práci.“

„Demokracie je nesmyslný systém ve chvíli, když není občan. Demokracie pro poddané je na prd.“

„Každá velká strana má tendenci uchopit moc. Všechnu. Demokracie je opozice.“

„Holomku mizernej, senilní,
ty atrapo na ničemu.
Nekuř a nepij a nesmilni
a budeš zdráv! A k čemu??“

„Světe zboř se, pravil anarchista.“

„Z čeho jsem smutný? Z toho, že jsme vsadili na krámy a na prosperitu a zapomněli jsme na Boha, na duši i na to, že máme kulturu, že máme taky rádi krásné věci, které nás odlišují od toho žraní jako stádo. Že se měníme na zvířata, na příští otroky a děláme to dobrovolně.“

„Dokud jsi, tupče, mlčel, byl jsi filosof.“

„Smažím si vejce na špeku… a ač je očím do breku, ústa se smějí…“

„Viděl jsem rybáře, nad člunem stál, za bouře na moři, kotva šla ke dnu, z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal, svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.“

„Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi.“

„I z prázdné peněženky má zbýti na sněženky.“

„Setnuté hlavy v galerii obrazů…
O čem jsi snil, už zítra nastane…“

„Po dvacet let už píšu tyhle sračky a lid, ta chátra, žasnout nepřestal…“

„Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.“

„Začala česká státnost. Zbyla česká stádnost…“

„Děkuji za slabost,
Jež pokoře mne učí,
Pokoře, pokoře pro radost,
Pokoře bez područí,
Děkuji, za slzy děkuji:
Ty naučí mne citu,
K živým, jež, k živým, jež žalují
A křičí po soucitu.“

„Jsem dnes stejen, pravím Vám, jako kdysi. Nejin. Tiše sobě zahnívám na smetišti dějin…“

„Václav Havel se nikdy neomlouval za to, co řekl nebo napsal. Nedávno jsem slyšel jedny Hovory z Lán, jak tam breptal… Bohužel breptal a skoro se omlouval za to, co řekl v parlamentu. Vzhledem k tomu, že hrdinně publikoval a zveřejňoval své věci vzdor všemu, šel za to do basy, to považuji za strašne nehodné. Nehodné člověka, kterého jsem v roce 1984 označil jako skutečného hrdinu těchto dní.“

„Proboha, nenechte se zblbnout falešnejma problémama. Každýmu předkládají falešný problém, protože ten opravdovej je ten, že rozkrádaj pod rukama, co ještě zbylo. Každej z nás dělá ze sebe idiota, ve chvíli, kdy jim skočí na špek. Protože, jakmile se kalí voda, nejlíp sa krade.“

„Nedojde-li k potrestání viníků, nastane politický marasmus.“

„Z celé slavné přestavby zbyl nedostatek alkoholu.“

„Nemá smysl učit se zlomky nějakých pravd. Na to je život příliš krátký. Ale měl bys vědět, kde hledat – pro některé věci se člověk vrací do bible, jiné hledá v synonymickém slovníku.“

„V Praze je prý nápis, pro mě asi nejkrásnější: „Karle Kryle, už nerejeme držkou v zemi.““

„Domov je pro mě tam, kde mám stůl, a kde se mě neptají, co piju a co jím, protože to vědí.“