Marcus Aurelius: Věc

„Konáš-li svou povinnost, budiž ti lhostejné, zdali přitom strádáš zimou či vedrem, zda-li jsi ospalý či dost vyspalý, zdali tě zahrnují hanbou či chválou a zdali umíráš či konáš něco jiného. Neboť také umírání je jeden z našich životních úkolů, proto postačí také v této věci dobře splnit svou povinnost.“

„Změň vztah k věcem, které tě znepokojují, a budeš mít od nich pokoj.“

„Uč se chtít, ne aby se věci přizpůsobovaly tvým přáním, nýbrž aby se tvá přání přizpůsobovala věcem.“

„Začátky všech věcí jsou malé.“

„Pohrdá mnou někdo? Jeho věc. Moje věc je, abych nebyl přistižen, že činím nebo mluvím něco hodného opovržení.“

„Vidíš-li věci jak jsou tady a teď, viděl jsi všechno, co se stalo od věčnosti. Všechny věci jsou vzájemně provázány jednotou.“

„Přijměte věci, na které vás osud váže, a milujte lidi, s nimiž vás osud svádí dohromady, ale dělejte to celým svým srdcem.“

„Přijímej bez pýchy a nechej věci jít bez přehnané náklonnosti.“

„Universální podstata univerzální hmoty, jako by šlo o obyčejný vosk, jednu chvíli stvoří postavu koně, a jakmile postava zemře, z materiálu vznikne strom, pak člověk, pak něco jiného a každá z těchto věcí trvá jen krátkou chvíli. Ale nádoba nestrádá, pokud se rozbije, neboť svou existencí nic nepoutala.“

„Máme moc nemít na věc žádný názor a nenechat si jím narušit svůj stav mysli.“