Michel De Montaigne: Populární citáty

„Člověk dobrých mravů může mít názory falešné a člověk špatný může hlásat pravdu, ba může ji hlásat i ten, kdo v ni nevěří.“

„Přemýšlení o smrti je přemýšlením o svobodě.“

„Nechybíme, následujeme-li přírodu.“

„Sveřepost a zarytost je nejjistější důkaz hlouposti.“

„Rozum je jedinný dar, který příroda rozdělila spravedlivě, protože si nikdo nestěžuje, že ho má málo.“

„Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého.“

„Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš.“

„Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.“

„Psaní nepřináší člověku utrpení, ono se z utrpení rodí.“

„Kdo nevidí, že na výchově dětí a péči o ně závisí ve státu všechno? A přece jsou bez nejmenšího uvážení ponechávány na pospas rodičům, byť i sebepošetilejším a zlým.“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější… Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„Trest se rodí v samotném okamžení hříchu.“

„Kdo se bojí utrpení, trpí už tím, že se bojí.“

„I když sedíme na nejvyšším trůně světa, sedíme na něm jen vlastním zadkem.“

„Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro.“

„Život není dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho čemu dáme přednost.“

„Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.“

„Nestarám se příliš o to, kým jsem před druhými, ale o to, kým jsem sám před sebou. Budu bohatý tím, co mám, ne tím, co si půjčím.“

„Kdo by lidi učil umírat, učil by je žít.“