Michel De Montaigne: Populární citáty (strana 3)

„Nikdo druhým nerozdává své peníze. Ale svůj čas a svůj život rozdává každý.“

„Dbejme, aby nám stáří neudělalo vrásky také na duši, když je dělá na tváři.“

„Velikost duše nespočívá ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád.“

„Aby se člověk vyléčil z nevědomosti, musí se k ní doznat.“

„Nepozoroval jsem, že by metla měla jiný účinek, než že činí duše ospalými a zbabělými, nebo záludnými či zarputilými.“

„Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.“

„Vzdělanost lze přejímat od jiných - moudří můžeme být jedině moudrostí vlastní.“

„Každý z nás někdy říká hlouposti. Nesnesitelné jsou jen hlouposti slavnostně vyhlašované.“

„Po zlém nenastupuje vždy nutně dobré; může je vystřídat i nové zlo, horší předešlého.“

„Ten, kdo nemá dobrou paměť, by se nikdy neměl dát na řemeslo lhaní.“

„Nechybíme, následujeme-li přírodu.“

„Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně zaplněný.“

„Jakmile se láska změní v přátelství, vyprchává a mizí.“

„Není vášně, která by do té míry rovnováhu našeho úsudku narušovala, jako hněv.“

„Hledám jen poznání sebe sama, toho, co mne naučí dobře zemřít a dobře žít.“

„Abychom utužili ducha, je třeba utužit svaly.“

„Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a ctnost.“

„I kdybychom snad mohli být učení učeností druhého, moudrými můžeme být jen moudrostí vlastní.“

„Co vlastně víme o zvířatech? Co vlastně víme o tom, co nejsme sami, když už nevíme ani to?“