Michel De Montaigne: Citáty o lidech

„Žasnu nad lidmi, jejichž pravdy jsou tak ješitné, že jsou ochotni poslat za ně některé lidi na smrt.“

„Morem člověka je jeho domnění, že ví.“

„Kdo by lidi učil umírat, učil by je žít.“

„V každém případě jsem rád, že lidé budou jednou vědět, z jaké výše jsem klesl.“

„Lidé trpí názory, které mají o věcech, ale ne věcmi samými.“

„V lidském společenství nepotřebujeme my, lidé, o nic víc úřadů, pravidel a životních předpisů, než jich potřebují jeřábi nebo mravenci ve svém.“

„Aby se člověk vyléčil z nevědomosti, musí se k ní doznat.“

„Lidé často jako klasy se zprvu zvedají a vyvyšují, ale až uzrají do řádného zrna, počnou se pokorně sklánět.“

„Vážný úkol vlády nad tolika lidmi není úkolem pro lenochy.“

„Člověk dobrých mravů může mít názory falešné a člověk špatný může hlásat pravdu, ba může ji hlásat i ten, kdo v ni nevěří.“

„Je výhodné narodit se ve velmi zkaženém století: ve srovnání s jiným se vám totiž v takovém dostane levně nálepky ctnosti. Kdo je za našich dnů pouze otcovrahem a svatokrádcem, je řádným a čestným člověkem.“

„Velikost člověka vzniká na oprátce chvíle.“

„Naše nedůvěra posiluje nepoctivost toho druhého!
Lidé nejsou horší než dříve, jen zpravodajství o jejich činech je teď důkladnější!“

„Kdyby mělo platit, že lidé budou provinění oplácet proviněním, bezpráví bezprávím, jaké pohromy by z toho vzešly?“