Paul Claudel citáty

„Skutečnost, že nás někdo miluje, nás málo uspokojuje. To, co nás činí vskutku šťastnými je, že my můžeme někoho milovat.“

„Je to kniha knih, z níž se učila číst celá naše křesťanská civilizace, odkud svět západní kultury čerpal své pojetí morálky, umění a literatury“

„V lásce je třeba vše krásné na chvíli oddálit, aby to bylo ještě krásnější.“

„Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak. Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen peklo na zemi.“

„Láska mi musí dát klíč k branám světa a zabránit, aby mi jej lidé vyrvali.“

„Láska je stále tatáž, ale pokaždé jiná.“

„Malé lásky jsou bez problémů, velké jsou často problematické.“

„Žena je nebezpečí pro každý ráj.“

„Malé porozumění se projevuje na první pohled. K velké je třeba dospět nedorozuměním.“

„Ti, kdo mě přijdou navštívit, mi prokáží čest. Ti, kdo nepřijdou, mi udělají radost.“

„Stárnutím ztrácíme nejeden zlozvyk, z něhož už i tak nic nemáme.“

„Radosti se nelze zmocnit, musí se tě zmocnit sama. Nelze jí klást podmínky.“

„Hle, stránka, která, když je obrácena, osvěcuje všechno jako velký ilustrovaný list misálu na počátku kánonu. Hle, zářivá, červeně zbarvená velká stránka, oddělující dva Zákony. Všechny brány se zároveň otvírají, všechny protiklady mizí, všechny rozpory jsou vyřešeny.“

“There is something sadder to lose than life – the reason for living;
Sadder than to lose one's possessions is to lose one's hope.”

“In the little moment that remains to us between the crisis and the catastrophe, we may as well drink a glass of champagne.”

“Order is the pleasure of the reason; but disorder is the delight of the imagination.”

“Art imitates nature not in its effects as such, but in its causes, in its ‘manner,’ in its process, which are nothing but a participation in and a derivation of actual objects, of the Art of God himself.”

“I had completely forgotten about religion and in this respect had a savage ignorance of it. The first glimmer of truth came to me through an encounter with a great poet, who played a predominant part in the formation of my thinking and to whom I owe an eternal debt, Arthur Rimbaud. Reading Illuminations, then a few months later, Use Saison en Enfer was for me a capital event. For the first time, his books opened a crack in my materialist servitude and gave me a vivid and almost physical impression of the supernatural.”