„Květiny se kývaly, vlnily, chvěly a natahovaly se ke světlu. jiné, ještě ve stínu, se třasly touhou dostat se na světlo… Jsme slunečnice zapomenuté ve tme. I nstiktivně se otáčíme za nejnepatrnějším světýlkem, protože hladovíme po světle, totiž po lidském teple.“Thérèse de Saint Phalle
