Tobiáš Štefek z Koloděj citáty

2   1

Tobiáš Štefek z Koloděj

Datum úmrtí: 21. červen 1621

Tobiáš Štefek z Koloděj byl český šlechtic, původem měšťan.

Narodil se v Náchodě v domku na místě, kde dnes stojí palác městské spořitelny. V mladším věku vychovával šlechtické děti, potom byl panským úředníkem a regentem všech panství Smiřických. 12. února 1593 obdržel se svým bratrem Matějem erb a přídomek z Koloděj.

Poprvé se oženil 7. listopadu 1595 s Kateřinou dcerou Jana Laštovičky, pak s Annou vdovou po Danielu Pražákovi. Z prvního manželství vzešli Štěpán a Ludmila, z druhého Tobiáš a Anna.

Roku 1612 nabyl v Praze městského práva. Byl zvolen mezi defensory konsistoře a university. Za stavovského povstání v letech 1618 - 1620 byl direktorem městského stavu. Jako direktor z městského stavu spolupodepisoval konfederaci učiněnou s jinými zeměmi, hlasoval pro zavržení krále Ferdinanda II. a na zvolení Fridricha Falckého za českého krále. Účastnil se jako spolupřehlížitel roku 1619 opravy justifikací a dedukcí svobodného práva stavů českých k volbě českého krále. Byl vězněn od 21. února do 13. března 1621 v Novoměstské radnici v Praze, 29. března 1621 byl převezen na Pražský hrad a odsouzen hrdelní císařskou komisí ke ztrátě hrdla, cti a statků.

Tento rozsudek Ferdinand II. 26. května 1621 potvrdil. Onoho nechvalného dne byl sťat druhým mečem jako první.

Ani jeho dva synové otce nezapřeli, starší Štěpán byl mistrem svobodných umění a doktor lékařství. Studia zahájil na gymnáziu ve Zhořelci, poté studoval v Brémách a Marburku. V roce 1619 získal doktorát lékařství. V Praze žil se svou ženou Dorotou rozenou Celestýnovou. Měli dceru Annu a syna jehož jméno se nedochovalo. Roku 1627 odešla celá rodina do exilu. Štěpán, který přežil své děti, zemřel po roce 1653 pravděpodobně v Drážďanech.

Mladší syn Tobiáš odešel pravděpodobně s rodinou svého staršího bratra do exilu . Při vpádu Sasů roku 1631 přišel do Prahy a sňal hlavu svého otce z mostecké brány. Poté se zúčastnil slavnostního pohřbení ostatků popravených pánů. Tento pietní akt se konal v neděli 20. nebo 30. listopadu 1631 ve 14. hodin a protáhl se dlouho do nočních hodin, kdy se konal tajný pohřeb a hlavy byly uloženy neznámo kam. Za toto provinění byl 25. ledna 1634 konfiskační komisí frýdlantskou odsouzen a jeho jmění bylo zkonfiskováno. V letech 1640 - 1650 byl ve službách knížat anhaltských, po jejichž přímluvě byl roku 1646 povýšen Ferdinandem III. do šlechtického stavu.

Jeho přímým potomkem je Jiří Štefek, hrabě Sobínský.[zdroj?]


„Můj milý Pán Bůh ráčil mi dávati všecko dobré v celém živobytí mém; nyní pak dává mi píti kalich utrpení. Jist jsem tím, že to činí k mému dobrému, abych skrze žalostivou a ohavnou smrt tou úzkou cestou přišel do království nebeského. Jáť jsem sic nezasloužil toho, aby mne s těmi vzácnými lidmi korunou mučedlnickou poctiti ráčil, ale když se tak jeho Božské milosti líbí; budiž mu ze všeho věčná čest i chvála. “

„Můj milý Spasitel umíraje pro mne, zvolal: Otče, ne jak já chci, ale jak ty chceš, děj se vůle tvá! A což já, červ bídný, prach a popel, mám se vůli jeho protiviti? Odstup to. Aj jdu, můj milý Bože poslušně. Prosím, smiluj se nade mnou, sejmi a shlaď všecky hříchy a nepravosti, a nenechávejž na mně poškvrny ani vrásky k odsouzení. Očisť mne, Bože, yzopem, a očištěn budu; obmyj mne krví Krista Ježíše, Syna tvého milého, a nad sníh zbílen budu. “

Podobní autoři

Citát se vám libí,
sdílejte ho s přáteli na .