Václav Dvořák citáty

„(Po nabídce spolupráce s StB během věznění) Cítil jsem se jako ruina, která se v sobě snaží mobilizovat poslední zbytky víry a síly. V těch hrozných podmínkách byly jejich návrhy opravdu velkým pokušením a žil jsem ve strašné nejistotě… Nezbylo mi nic jiného než znovu a znovu bědovat před Bohem. To moje bědování, to byl výkřik člověka, ze kterého odchází život, který sám na sobě vidí, jak ztrácí zdraví, životní elán, důstojnost a schopnost milovat.“

„Byl jsem ve vazbě rok úplně sám a nevyšel jsem z cely. Jednou tam vletěla moucha a vzpomínám si, jak ohromnou radost jsem měl, že je tam se mnou ještě nějaký živý tvor. Neviděl jsem slunce, měl jsem pořád hlad, nebyl tam čerstvý vzduch ani voda.“

„Odvaha víry i na samotce, v tom nejhlubším ponížení, dělá z utrpení něco tvůrčího, už to není bořící síla… Už ho nevidíš jako něco pasivního, neživotného, jako trest. Musíš se učit, jak z něj vytvořit nový život.“

„Západní civilizace už neumí snášet utrpení, jsme poseroutkové. Lidé nemají vůli. Vidím to ve zpovědnici: zpovídají se pořád z toho samého! Dnes lidé nejvíc odmítají úsilí a dřinu a nenese je žádná vznešená idea.“

„Mít rád lidi, modlit se a pouštět se do všeho s chutí - to byly vždycky moje hlavní zásady.“

„Utrpení v komunistickém kriminálu se jeví jako úplně beze smyslu, a proto ho nemůžeš překonat rozumem, myšlenkově, ale jedině řečí s Bohem, modlitbou. Nemůžeš se ptát: „Proč?"“