Valeriu Butulescu citáty

strana 2

„Ten, kdo neviděl hory, bude žasnout nad velkolepostí pahorku.“

„Zkalí se jenom potoky. Moře je věčně čiré.“

„Teprve když jsem poznal staniční sestru, pochopil jsem, co znamená Aeskulapův had.“

„Jsou slova, která se bojíme psát s malým písmenem, třebaže nám to pravidla dovolují.“

„Propojenost: dříví udržuje oheň a oheň udržuje hasiče.“

„Některých myšlenek se jako tetování z mládí už nedokážeme zbavit, ať se za ně sebevíc stydíme.“

„Zapomenut, začal jsem o sobě pochybovat jako neutržená květina o své kráse.“

„Vlašťovky na podzim odlétají. Zůstanou vrány, přetížené zodpovědností.“

„Velkodušný člověk uroní slzu i na nepřítelově hrobě.“

„Přirozená touha přežít dala květinám vůni a ženám krásu.“

„Dějepis.: co bylo, bylo, ba co víc, bylo i to, co nebylo.“

„Než jsme se naučili hrát si na život, učíme se hrát si na školu.“

„Nesmíme zapomínat na ty ve stínu. Diamanty se těží i z těch nejtemnějších hlubin.“

„Bumerang je jako půjčené peníze. Ne vždy se vrátí zpět.“

„Hlupák, který začne pochybovat o své dokonalosti, se stává sympatický.“

„Čistota dětství: každá řeka je čistá u pramene.“

„I zvon bez srdce je nutno vyslechnout.“

„Hasiči nevědomosti.: kdekoli spatří nějaký záblesk, hned pomýšlejí na požár.“

„Zvířata se nesmějí. Vypadá to, že chápou, jak je život těžký.“

„Když si na nás Slunce posvítí z jiného zorného úhlu, je tu jaro.“

„Prométheus se obětoval, abychom si mohli v klidu zapalovat cigarety.“

„Zvířata, která se nenechají dobrovolně ostříhat a podojit, jsou ocejchována jako „divoká“.“

„Pro nás slunce zapadlo. Hory je vidí nadále.“

„Vzpomínky.: domácí kachny zkoušející si na prahu podzimu křídla, aby se neřeklo.“

„Touha po světle často zkrátí motýly o křídla.“

„Když nemám odvahu odmítnout, stávám se štědrým.“

„Vykolejená tramvaj se považuje za nezávislou.“

„Neposmívejte se nule. Je králem záporných čísel.“

„Nenávist k mouchám se snadno změní v sympatii k pavoukům.“

„Nezabíjejte tmu. Pokuste se ji přimět, aby svítila.“

„K radosti dětí byly kočky opatřeny ocasy.“

„Strhl jsem katovi masku. Měl uslzenou tvář.“

„Věty natolik významově zatížené, až v místech čárek praskají.“

„Vlna je pomíjivá. Věčný je jenom neklid moře.“

„Věčnost. Přesýpací hodiny bez písku.“

„Nesmrtelnost. Větší ekologickou katastrofu si ani nelze představit.“

„Existují rýmy zcela nahodilé, jako je „strana“ a „hrana“.“

„Když vám dá Příroda sílu, odvaha se dostaví sama.“

„Stvořit v šesti dnech svět, abys pak mohl celou věčnost rozjímat o jeho nedokonalosti.“

„I v řadách průměrnosti se svádí boj. Být průměrný, to už něco znamená.“

„Mrtví jsou svobodní. Hřbitovní plot je tu pro živé.“

„Poezie se zrodila v noci, kdy se člověk začal dívat na měsíc s vědomím, že není poživatelný.“

„Tučňáci. Pták dokáže žít mezi ledovci. Ale nelétá ani nezpívá.“

„Oni mlčí. Ale jak hlučné jsou jejich myšlenky.“

„I skromnost má svou pýchu.“

„Vlk získá právnický diplom, až když zadáví prvního beránka.“

„A hrdý buď. Podupali tě koně se zlatými podkovami.“

„Přemíra světla oslepuje, tedy plodí tmu.“

„Člověk bez osobnosti nevytvoří osobité dílo.“