Virginia Woolf citáty

strana 2

„Není třeba spěchat. Není třeba se třpytit. Není třeba být nikým jiným než sám sebou.“

„Existuje zvláštní schopnost měnit fakta silou představivosti.“

„Mám hluboce skrytou a nevyřčenou touhu po něčem, co přesahuje každodenní život.“

„Někteří lidé chodí ke kněžím, jiní k poezii, já ke svým přátelům.“

„Chtěla jsem psát o smrti, ale jako obvykle se do toho zamíchal život.“

„Kdo nás okrádá o naše sny, okrádá nás o život.“

„..život je to, co člověk vidí v lidských očích..“

„Život je těžký, člověk potřebuje hroší kůži - a tu nemá“

„Po většinu běhu dějin „Anonym“ byla žena.“

„Odvažoval bych se hádat, že Anon, který napsal tolik básní, aniž by je podepsal, byla často žena.“

„Neboť vzpomínáme prostřednictvím naší matky, jsme-li ženou.“

„Knihy jsou zrcadly duše.“

„Přišla na to, že jediné, co stojí za to - je říkat, co člověk cítí. Chytrost je hloupost. Člověk musí prostě říci, co cítí.“

„Psaní je jako sex. Nejdřív to uděláš pro lásku, pak to uděláš pro své přátele a pak to uděláš za peníze.“

„Všechny citové extrémy jsou spojené s šílenstvím.“

„Zničili jsme cosi svou přítomností, možná svět.“

„Láska je celou ženinou existencí.“

„Oči druhých jsou naše vězení; jejich myšlenky naše klece.“

„Ke změnám docházelo neustále a možná to nikdy nepřestane.“

„Co kdybych ti řekl, že nejsem schopen tolerovat své vlastní srdce?“

„Uzamkněte své knihovny, pokud chcete; ale není tam žádná brána, žádný zámek, žádný šroub, který byste mohli postavit proti svobodě mé mysli.“

„Jsme stvořeni tak, že musíme brát smrt v malých dávkách denně jinak by jsme nemohli pokračovat v bytí?“

„Když vezmete v úvahu věci jako hvězdy, zdá se, že na našich záležitostech moc nezáleží, že?“

„Chci napsat román o Tichu; řekl: věci, které lidé neřeknou.“

„… bohatství je, pokud jsme klidní v srdci chaosu.“

„Ten velký katedrální vesmír, který byl dětství.“

„Na okamžik prozkoumejte obyčejnou mysl v obyčejný den.“

„Jeho forma v sobě spojila sílu muže a ženskou milost.“

„… Ale krása musí být denně zlomena, aby zůstala krásná…“

„Paní Dallowayová řekla, že si koupí květiny sama.“

„Čím je člověk starší, tím víc má rád nemravnost.“

„A ty si přeješ být básníkem; a ty si přeješ být milencem.“

„Kolikrát lidé použili pero nebo štětec, protože nedokázali zmáčknout spoušť?“

“And you wish to be a poet; and you wish to be a lover.”

“Her heart was made of liquid sunsets.”

“There is the strange power we have of changing facts by the force of the imagination.”

“Literature is open to everybody. I refuse to allow you, Beadle though you are, to turn me off the grass. Lock up your libraries if you like; but there is no gate, no lock, no bolt, that you can set upon the freedom of my mind.”

“Life is difficult; facts uncompromising; and the passage to that fabled land where our brightest hopes are extinguished, our frail barks founder in darkness, one that needs, above all, courage, truth, and the power to endure.”

“The flower,’ said Bernard, ‘the red carnation that stood in the vase on the table of the restaurant when we dined together with Percival, is become a six-sided flower; made of six lives.”

“One cannot think well, love well, sleep well, if one has not dined well.”

“I can only note that the past is beautiful because one never realises an emotion at the time. It expands later, and thus we don't have complete emotions about the present, only about the past.”

“When you consider things like the stars, our affairs don't seem to matter very much, do they?”

“There was a star riding through clouds one night, & I said to the star, 'Consume me'.”

“Nothing thicker than a knife's blade separates happiness from melancholy.”

“Second hand books are wild books, homeless books; they have come together in vast flocks of variegated feather, and have a charm which the domesticated volumes of the library lack.”

“All extremes of feeling are allied with madness.”

“Examine for a moment an ordinary mind on an ordinary day.”

“What does the brain matter compared with the heart?”

“Arrange whatever pieces come your way.”

“I have a deeply hidden and inarticulate desire for something beyond the daily life.”

“For this moment, this one moment, we are together. I press you to me. Come, pain, feed on me. Bury your fangs in my flesh. Tear me asunder. I sob, I sob.”

“At one and the same time, therefore, society is everything and society is nothing. Society is the most powerful concoction in the world and society has no existence whatsoever”

“Some people go to priests; others to poetry; I to my friends. --Bernard, The Waves”

“Was there no sword, nothing with which to batter down these walls, this protection, this begetting of children and living behind curtains, and becoming daily more involved and committed, with books and pictures? Better burn one’s life out like Louis, desiring perfection; or like Rhoda leave us, flying past us to the desert; or choose one out of millions and one only like Neville; better be like Susan and love and hate the heat of the sun or the frost-bitten grass; or be like Jinny, honest, an animal. All had their rapture; their common feeling with death; something that stood them in stead. Thus I visited each of my friends in turn, trying, with fumbling fingers, to prise open their locked caskets. I went from one to the other holding my sorrow — no, not my sorrow but the incomprehensible nature of this our life — for their inspection. Some people go to priests; others to poetry; I to my friends, I to my own heart, I to seek among phrases and fragments something unbroken — I to whom there is not beauty enough in moon or tree; to whom the touch of one person with another is all, yet who cannot grasp even that, who am so imperfect, so weak, so unspeakably lonely. There I sat.”

“I would venture to guess that Anon, who wrote so many poems without signing them, was often a woman.”

“Love, the poet said, is woman's whole existence.”

“Orlando naturally loved solitary places, vast views, and to feel himself for ever and ever and ever alone.”

“Women have served all these centuries as looking-glasses possessing the magic and delicious power of reflecting the figure of man at twice its natural size.”

“I thought how unpleasant it is to be locked out; and I thought how it is worse, perhaps, to be locked in.”

“I have lost friends, some by death… others by sheer inability to cross the street.”

“The history of men's opposition to women's emancipation is more interesting perhaps than the story of that emancipation itself.”

“I am reading six books at once, the only way of reading; since, as you will agree, one book is only a single unaccompanied note, and to get the full sound, one needs ten others at the same time.”