Virginia Woolf citáty

strana 7

„Není třeba spěchat. Není třeba se třpytit. Není třeba být nikým jiným než sám sebou.“

„Existuje zvláštní schopnost měnit fakta silou představivosti.“

„Mám hluboce skrytou a nevyřčenou touhu po něčem, co přesahuje každodenní život.“

„Někteří lidé chodí ke kněžím, jiní k poezii, já ke svým přátelům.“

„Chtěla jsem psát o smrti, ale jako obvykle se do toho zamíchal život.“

„Kdo nás okrádá o naše sny, okrádá nás o život.“

„..život je to, co člověk vidí v lidských očích..“

„Život je těžký, člověk potřebuje hroší kůži - a tu nemá“

„Po většinu běhu dějin „Anonym“ byla žena.“

„Odvažoval bych se hádat, že Anon, který napsal tolik básní, aniž by je podepsal, byla často žena.“

„Neboť vzpomínáme prostřednictvím naší matky, jsme-li ženou.“

„Knihy jsou zrcadly duše.“

„Přišla na to, že jediné, co stojí za to - je říkat, co člověk cítí. Chytrost je hloupost. Člověk musí prostě říci, co cítí.“

„Psaní je jako sex. Nejdřív to uděláš pro lásku, pak to uděláš pro své přátele a pak to uděláš za peníze.“

„Všechny citové extrémy jsou spojené s šílenstvím.“

„Zničili jsme cosi svou přítomností, možná svět.“

„Láska je celou ženinou existencí.“

„Oči druhých jsou naše vězení; jejich myšlenky naše klece.“

„Ke změnám docházelo neustále a možná to nikdy nepřestane.“

„Co kdybych ti řekl, že nejsem schopen tolerovat své vlastní srdce?“

„Uzamkněte své knihovny, pokud chcete; ale není tam žádná brána, žádný zámek, žádný šroub, který byste mohli postavit proti svobodě mé mysli.“

„Jsme stvořeni tak, že musíme brát smrt v malých dávkách denně jinak by jsme nemohli pokračovat v bytí?“

„Když vezmete v úvahu věci jako hvězdy, zdá se, že na našich záležitostech moc nezáleží, že?“

„Chci napsat román o Tichu; řekl: věci, které lidé neřeknou.“

„… bohatství je, pokud jsme klidní v srdci chaosu.“

„Ten velký katedrální vesmír, který byl dětství.“

„Na okamžik prozkoumejte obyčejnou mysl v obyčejný den.“

„Jeho forma v sobě spojila sílu muže a ženskou milost.“

„… Ale krása musí být denně zlomena, aby zůstala krásná…“

„Paní Dallowayová řekla, že si koupí květiny sama.“

„Čím je člověk starší, tím víc má rád nemravnost.“

„A ty si přeješ být básníkem; a ty si přeješ být milencem.“

„Kolikrát lidé použili pero nebo štětec, protože nedokázali zmáčknout spoušť?“

“All women together ought to let flowers fall upon the tomb of Aphra Behn, for it was she who earned them the right to speak their minds.”

“Up here my eyes are green leaves, unseeing.”

“These moments of escape are not to be despised. They come too seldom.”

“Green in nature is one thing, green in literature another. Nature and letters seem to have a natural antipathy; bring them together and they tear each other to pieces.”

“Have you any notion how many books are written about women in the course of one year? Have you any notion how many are written by men? Are you aware that you are, perhaps, the most discussed animal in the universe?”

“some we know to be dead even though they walk among us; some are not yet born though they go through all the forms of life; other are hundreds of years old though they call themselves thirty-six”

“The older one grows, the more one likes indecency.”

“anyone who’s worth anything reads just what he likes, as the mood takes him, and with extravagant enthusiasm.”

“She read everything.”

“Our apparitions, the things you know us by, are simply childish. Beneath it is all dark, it is all spreading, it is unfathomably deep; but now and again we rise to the surface and that is what you see us by.”

“And yet, the only exciting life is the imaginary one.”

“I do not want to be admired. I want to give, to be given, and solitude in which to unfold my possessions.”

“They can because they think they can.”

“Human beings have neither kindness, nor faith, nor charity beyond what serves to increase the pleasure of the moment.”

“My brain hums with scraps of poetry and madness.”

“But why do I notice everything? She thought. Why must I think? She did not want to think. She wanted to force her mind to become a blank and lie back, and accept quietly, tolerantly, whatever came.”

“But Sasha was from Russia, where the sunsets are longer, the dawns less sudden and sentences are often left unfinished from doubt as how to best end them.”

“It is strange how a scrap of poetry works in the mind and makes the legs move in time to it along the road.”

“Thoughts are divine.”

“Literature is no one’s private ground, literature is common ground; let us trespass freely and fearlessly and find our own way for ourselves.”

“My mind turned by anxiety, or other cause, from its scrutiny of blank paper, is like a lost child–wandering the house, sitting on the bottom step to cry.”

“Vain trifles as they seem, clothes have, they say, more important offices than to merely keep us warm. They change our view of the world and the world's view of us.”

“How far do our feelings take their colour from the dive underground? I mean, what is the reality of any feeling?”

“The most important thing is not to think very much about oneself. To investigate candidly the charge; but not fussily, not very anxiously. On no account to retaliate by going to the other extreme -- thinking too much.”

“The moment was all; the moment was enough.”

“Someone has to die in order that the rest of us should value life more.”

“… clumsiness is often mated with a love of solitude.”

“What if I told you I’m incapable of tolerating my own heart?”

“… But beauty must be broken daily to remain beautiful…”