Čao C’-jang byl čínský politik, předseda vlády Čínské lidové republiky a generální tajemník Komunistické strany Číny . Závěr svého života strávil v domácím vězení.
Ačkoli se narodil do bohaté rodiny , odmalička sympatizoval s komunistickým hnutím, ve kterém se od začátku 30. let aktivně angažoval. Ve válce s Japonskem pracoval v podzemním komunistickém hnutí. Díky své inteligenci i vůdčím schopnostem rostl jeho vliv ve straně. V šedesátých letech byl již stranickým tajemníkem v provincii Kuang-tung. Podařilo se mu tuto oblast částečně reformovat. Koncem šedesátých let ovšem padl v nemilost, neboť právě odstartovala tzv. kulturní revoluce, která měla reformní pokusy otupit.
Rehabilitace se dočkal v polovině 70. let. Byl mu svěřen úkol v provincii Sečuan. Jeho ekonomické reformy pozvedly tuto obrovskou provincii a katapultovaly jej do pozice místního prvního tajemníka strany. V roce 1977 se již stal členem politbyra. Koncem 70. let dokonce zastupoval premiéra a v roce 1980 se stal předsedou čínské vlády. Absolutního vrcholu dosáhl v roce 1987, kdy se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Číny.
Usiloval o otevřenější politiku navenek a tržní reformy dovnitř, což mu postavilo do cesty mnoho protivníků, včetně mocného Teng Siao-pchinga, který se sice velmi zasloužil o modernizaci čínské ekonomiky a normalizaci vztahů s USA, ale o politických reformách nechtěl ani slyšet. Rozhodující událostí, která měla odpovědět na otázku dalšího vývoje, bylo vyvrcholení studentských nepokojů v létě roku 1989.
Čao se snažil aktivitu studentů klidnit, neboť se obával reakce starých komunistů, kteří nereflektovali na reformy ekonomické, natož pak politické. Studenti, ovlivněni „gorbymánií“ , Čaovy výzvy neuposlechli. Krátce na to byl Čao odvolán. Nahradil jej politicky nesmlouvavý starosta Šanghaje Ťiang Ce-min. Začátkem června 1989 zasáhly proti demonstrujícím studentům na náměstí Tchien-an-men tanky. Při střetech zahynulo několik set studentů. Politické reformy v Číně neproběhly a tento stav doposud trvá.
Čao C’-jang byl od doby odvolání držen v domácím vězení, kde 17. ledna 2005 zemřel. Snad svým osudem trochu připomíná někdejšího hrdinu maďarského povstání z roku 1956 Imre Nagye. Byl členem komunistické strany v době Maovy krutovlády, ale v rozhodující chvíli svého života – v roce 1989 – prokázal osobní statečnost při jednání se studenty, kdy se jim dokonce za pomalé tempo reforem omluvil. Pro čínskou vládu nastal jeho smrtí problém, neboť se stal symbolem naděje. Když takto v roce 1989 zemřel stoupenec politických reforem a někdejší generální tajemník strany Chu Jao-pang, začaly Studentské protesty na náměstí Nebeského klidu.
Wikipedia
✵
17. říjen 1919 – 17. leden 2005
.jpg){kind=link}