„miluješ mě, ale nedůvěřuješ mi…
miluješ mě, ale bojíš se každého mého pohybu…
miluješ mě, ale máš strach z naší lásky…
miluješ mě, ale dovoluješ mi cizí muže….
miluješ mě, ale…. Proč musí být pořád to " ale "? Buď mě miluješ takovou jaká jsem i za jakékoliv a situace a nedovol mi cizí muže, nebo mě nech být, ať to, co neumíš ty zařídí jiný muž… sice ho nebudu milovat jako tebe, ale dá mi pocit bezpečí, který, ale u tebe necítím….“