„O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /…/ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /…/ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje.“

/.../ Je pravda, najdeme mnoho tendence – /.../ Ale nejen u nás, jinde také. A také pravda, že jí začasté umění trpí. Ale jsme v zápase, a bojujeme o život. A život národa nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění.
Zdroj: Tato slova vložil Jirásek do úst hrdinovi románu Janu Hodovalovi → JIRÁSEK, Alois. Na ostrově. V Praze: Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1888. 183 s. [Citovaný text je na str. 17.]