„Dovolte mně, abych toto slavné vojsko tohoto státu a zvláště legionáře podrobil hlubší úvaze. My všichni víme z jakých podnětů legionáři vznikli a víme také, že po převratu, když vracely se jejich hrdinné šiky domů do svobodné vlasti, byly pozdravovány zde od pánů zástupců revolučního tribunálu jako hrdinové a byli stavěni za věhlasný příklad mužnosti na venek i uvnitř. Zvláště my pak věděli, jak to vypadá ve skutečnosti s tou jejich kázní, kteří měli jsme štěstí bydleti v krajích, které musely býti obsazeny, přirozeně však bez odporu. Tam poslali ty hrdiny, aby ukázali znovu své hrdinství, a to, co prokázali za hrdinné skutky, to jest ostuda, která na tomto státním lidu ulpěla a stále bude lpěti. Jest svrchovaně na čase, aby se nalezl na české straně některý muž, který by z tohoto místa, byť i ne s hlediska nestranného a objektivního, vládě ukázal tyto poměry a žádal rozpuštění nynějšího vojska, legionářských svazů a pod. To připadá vám ovšem za těžko, protože takový Kramář, Masaryk a jak se všichni ti páni jmenují, kteří povolali si tyto cizince jako přátele a hosty, nemohou je nyní jen tak vypoklonkovati.“

9. července 1920
Zdroj: [Kahánek, Ferdinand, Jak mluví němečtí a maďarští poslanci v československém parlamentě, Lidová tribuna, Praha, 1922, 11-12]