Citáty na téma večer
Sbírka citátů na téma večer.
Související témataCelkem 151 citátů, filtrovat:

„Volil jsi Večer, ale má láska patří Jitru. A mé srdce tuší, že to brzy odejde navždycky.“
— John Ronald Reuel Tolkien britský filolog a spisovatel, autor Pána prstenů 1892 - 1973

„Dvojice - to jsou dva lidé, kterým se daří dobře až večer. Partnerství začíná ráno a trvá celý den. Partnerství řeší všední, banální, nudné, trapné a tísnivé otázky - rozpočet, nákupy, zmatky, únavy, opravy bot či vymalování bytu, ledacos a všechno.“
— Miroslav Horníček český dabér, dramatici, herec, humorista, moderátor, publicista, režisér, scenárista, spisovatel, televizní moderátor a… 1918 - 2003

„Nechval dne před večerem; není jisté, co večer přinese.“
— Maro Publius Vergilius starověký římský básník -70 - -19 př. n. l.

„Bisexualita zdvojnásobuje naše vyhlídky na schůzku v sobotu večer.“
— Woody Allen americký scenárista, režisér, herec, komik, spisovatel, dramatik a hudebník 1935

„Jak krásní a dobří by byli všichni lidé, kdyby si každý večer promítli v duchu události dne a uvědomili si, co na jejich chování bylo dobré a co špatné.“
— Anne Frank židovská dívka, oběť holokaustu 1929 - 1945
„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“
— Jeff Foster 1980
Překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-end-of-spiritualitymy-yoga-mat-has-disappeared-into-the-ground-under-my-feet/2917818988315690/

„Každý večer se zmítám v depresích, jak děsně vypadám, a slibuju si, že od rána s dietou hned začnu. A je mi sebe tak líto, jak budu hladovět, že si ještě naposled něčeho zobnu“
— Halina Pawlowská česká filmová herečka, herečka, moderátorka, spisovatelka, televizní herečka, humoristka, novinářka, publicistka, roman… 1955

„Cítil jsem v kostech vítězství judaismu, který po dva tisíce let exilu z Izraelské země snášel perzekuci, španělskou inkvizici, pogromy, protižidovské dekrety, omezování i masové vraždění nacisty v naší vlastní generaci, a dosáhl naplnění své staleté touhy − návratu na svobodný a nezávislý Sion. Byli jsme toho večera šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná všem národům, jejichž představitelé hlasovali pro rezoluci. Slyšeli jsme jak pronášejí to magické slovo „yes,“ když jsme poslouchali jejich hlasy na rádiových vlnách ze vzdálenosti tisíců kilometrů. Tančili jsme − ale věděli jsme, že před námi leží bitevní pole.“
— Moše Dajan izraelský generál, ministr obrany 1915 - 1981
ve svých pamětech popisuje jak se cítil, když se dozvěděl o schválení plánu OSN na rozdělení Palestiny
Zdroj: [Gilbert, Martin, Martin Gilbert, Izrael: Dějiny, BB Art, Praha, 2002, 80-7257-740-9, 668, 162, Dále jen: Izrael: Dějiny]

„Večírek, na němž jsou všichni zajedno, je ztracený večer.“
— Albert Einstein německo-americký fyzik, autor teorie relativity 1879 - 1955

„Nedávno jsem se strašně zlobil – už ani nevím, na kterého ze svých dvou dávno dospělých synů, když na otázku, co bude večer dělat, řekl, že půjde s kamarády do hospody. Strašně jsem protestoval. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikdy v životě jsem nešel do hospody. Pozor na to slovo. Samozřejmě jsem byl v hospodě tisíckrát, ale sezení v hospodě nesmělo být primárním programem. Primárním důvodem bylo například to, že se šlo po treninku na pivo – ale po tréninku. Ale že bych trávil večer tím, že půjdu do hospody, to jsem myslím za šedesát let svého života nikdy neudělal.“
— Václav Klaus politik, bývalý prezident České republiky 1941

„Vy se mě ptáte, jestli mi hrozili? Promiňte, ale to je moc slabé slovo. Podepsal jsem z hrůzy ze zničení Prahy.“
— Emil Hácha český československý politik, politický vězeň, právník, překladatel a soudce 1872 - 1945
reagoval tak na posměšky a otázku, proč raději toho osudného večera - 14. března 1939 - nevyskočil z okna

„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“
— Erich Maria Remarque německý spisovatel 1898 - 1970