„Člověk může být línej, ale špatný je, když je línej z toho přehlcení života a intenzity všeho. To pak není lenost, to je přehlcení, a to chce klid a neřešení. Protože pokud nejde o život, jde o hovno.
Ale pak si jeden řekne: „No jo, ale tímhle se přece předchází tomu, aby se to nestalo.“ Omyl. Pokud se nestane to, čemu člověk chtěl předejít, stejně se stane něco jiného. Rovnováha je vždycky ve všem. Nehraje se na dobrý a špatný, ale na mazanější a jednodušší. Člověk je tvor línej a rád si věci usnadňuje, pokud je to možný.
Ale jsou lidi, co to nevědomě komplikují, i když to myslí dobře. Jenže věci se tím brzdí a komplikují jednoduše proto, že tomu prostě nevěří. Tak se seknou, začnou pochybovat a nedokážou to přijmout a jít dál. Pořád detailně musí šťourat do toho hovna různejch problémů, protože prostě můžou.
A když náhodou došťourají do jednoho, jdou šťourat do dalšího. Neřeknou si: „Pojďme dělat něco, co bude přínosem pro společnost.“ Třeba sázet stromky — to ocení plíce. Nebo číst studentům nějaký moudrý knížky, co by je k něčemu vedly a inspirovaly.
Tak se radši hádají o teoretických horách hoven místo toho, aby si sakra uvědomili že i oni přicházejí o svůj drahocenný čas v tomhle životě.“

Témata

student , problém , společnost , řešení , moudrost , věc , jez , lenost , místo , omyl , jednoduchost , člověk , inspirace , špatnost , šťoural , možnost , dál , přínos , náhoda , tvor , klid , intenzita , hora , nevědomí , lidé , chyba , rovnováha , knížka , čas , plíce , stan , život , hovno