„Povytáhla obočí. „Nechtěls mi něco říct, chaluhový mozečku?“
„Asi bys mě nakopala do zadku.“
„To víš, že bych tě nakopala do zadku.“
Oprášil jsem si drobky z dlaní. „Když jsem byl u řeky Styx a chtěl získat tu nezranitelnost... Řekli mi, že se mám soustředit na jednu věc, která mě připoutá ke světu, kvůli které budu chtít zůstat smrtelný.“
Annabeth upírala oči k obzoru. „No a?“
„A pak tam na Olympu,“ pokračoval jsem, „když ze mě chtěli udělat boha a tak, tak jsem myslel –“
„No, moc tě to lákalo.“
„Možná trochu. Ale neudělal jsem to, protože jsem myslel – nechtěl jsem, aby všechno zůstalo navěky stejné, protože se to dá vždycky zlepšit. A myslel jsem na...“ V krku mi doopravdy vyschlo.
„Na někoho určitého?“ zeptala se Annabeth měkce.
Koukl jsem na ni a viděl, že se snaží nesmát.
„Děláš si ze mě legraci,“ postěžoval jsem si.
„To teda ne!“
„Ani trochu mi to neulehčuješ.“
To už se rozesmála doopravdy a objala mě kolem krku. „Já ti nikdy, nikdy nebudu nic ulehčovat, chaluhový mozečku. To si zapiš za uši.“

Témata

trocha , krk , řeka , určitost , kolo , svět , moc , legrace , obočí , měkkost , zranitelnost , nesmrtelnost , možnost , zadek , obzor , dlaň , věc