„Jednou jsem jel plnit dost svatou povinnost - pomáhat nebožtíkům. Bylo to o šábesu, cestoval jsem vlakem a třídil si věci. Psal jsem si poznámky, stříhal texty k fotkám. Najednou přišel Američan - žid, šábesdekl na hlavě - a začal mě peskovat, že hřeším: cestuju, píšu, stříhám - samé zapovězené věci. Pak zmírnil a jako že mi poradí: víš, jak to děláme my, když si o šábesu třeba potřebujeme zapálit nebo dát panáka a nechceme přitom ortodoxní židy dráždit? Vezmeme si baseballovou čepičku a je to! To mě vytočilo, posadil jsem si ho k sobě a pustil se do něho - šábesdekl je od toho, že máme na sobě dlaň boží, tak nevím, nač bych si dával baseballovou čepičku! Když hřeším, tak hřeším s plným vědomím, že to třeba není až takový hřích … A bylo.“

Témata

fotka , žid , text , dlaň , vlak , hřích , něha , hlava , povinnost , nebožtík , věc , ortodoxnost , plnost , svatý , poznámka