„Během svých dějin jsme se mezi národy, s nimiž jsme žili, neztratili. Zůstali jsme odlišní; odlišní náboženství, odlišní pohledem na svět, a proto jsme se octli mezi národy, s nimiž jsme žili, v menšině.
Oni měli většinu a my jsme se octli v postavení, které nás učinilo ekonomicky nižší než tato většina, a tak vznikla složitá situace, která jak jsem řekl, svými vnějšími důsledky nutí Židy přecházet z jedné země do druhé, ale dnes je svět naší emigraci uzavřen. S možnými výjimkami Brazílie a Argentiny, a s možnou výjimkou drobné infiltrace do některých dalších zemí, není ve světě místo pro masu Židů, kteří nenacházejí místo ve svých dosavadních zemích.
Morální důsledek této situace se zkombinoval s věkovitou tradicí příchylnosti k Palestině, tradicí, která představuje integrální součást našeho náboženství, tradici, která jak myslím, nás udělala takovými, jací jsme, paličatě, nezlomně oddaní zemi, kterou mnozí z nás ani neviděli, ale která byla ústřední součástí našich dějin, jež nás naučily hledět na Palestinu jako na zemi, kde chceme najít uskutečnění našeho věkovitého snu.“

v roce 1930 na schůzce s britským ministrem kolonií lordem Passfieldem a ministrem zahraničí Arthurem Hendersonem
Zdroj: GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 79 s. ISBN 80-7257-740-9. [Dále jen: Izrael: Dějiny.]