Doporučené citáty

strana 52

„Pravého míru se sebou samým a se světem kolem nás lze dosáhnout pouze rozvojem duševního míru.“

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“

„Průměrný pes je lepší osobnost než průměrný člověk.“

„Lež je vždy zajímavější než pravda a často i pravděpodobnější.“

„Nechápu, proč se tolik žen stydí svléknout se před lékařem. Vždyť je to jen mužský jako každý jiný.“

„Kdožpak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí s pravou vírou.“

„Nikdo Ti neporadí tak dobře jako Ty sám.“

„Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. A poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel.“

„Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic.“

„Život není to, co chceme, ale to, co máme a vydržíme.“

„Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.“

„Všichni na jednom divadle velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče, celé lidské pokolení jest z jedné krve, jedna rodina, jeden dům.“

„Ne z každého dřeva může být fládr, ale z každého člověka se může stát člověk.“

„Jak docela věrný to obraz osudu smrtelníků! Právě ti z nich, kteří nejvíce dychtí po bohatství, poctách nebo rozkoších nebo jiných věcech v životě žádoucích, nejvíce hladovějí a žízní, poněvadž v rozkoších a žádostech není nasycení: jedí, aby jedli, pijí, aby opět pili. Jako svrabovitý člověk se nikdy nepřestane škrábati, tak rozkošník nezná konce v rozkošnictví, ctižádostivec ve ctižádosti, boháč v hromadění bohatství, poněvadž každá žádostivost je nenasytná.“

„Nikdy nebylo mým úmyslem latinsky něco psát, natož vydávat. Toliko svému národu abych prospěl některými knihami sepsanými v mateřském jazyce, taková touha mě pojala už jako jinocha a neopustila po celých těch padesát let; k jiným věcem jsem byl přiveden jenom časovými příležitostmi. Abych ovládl svůj jazyk, začal jsem roku 1612 (za pobytu v Herbornu) skládat Poklad jazyka českého, to jest co nejúplnější slovník, přesnou mluvnici, ozdobné i výrazné způsoby mluvy a přísloví. Všechno to jsem svědomitě sbíral, a přičinil jsem se, aby všechno bylo souběžné a souladné s latinou, aby se mohla vyjádřit slova, úsloví, zvláštnosti, pořekadla i sentence se stejnou ušlechtilostí a stejným důrazem (vlastní výrazy vlastními, obrazné obraznými, starobylé starobylými, žertovné žertovnými, průpovídkové průpovídkovými atakdále) tak, aby se kterýkoli spisovatel s nejumnější latinou mohl překládat do češtiny a naopak se stejnou uhlazeností.“

„Aristoteles porovnával mysl člověka s prázdnou tabulkou, na které nebylo napsáno nic, ale na kterou by bylo možné vyrýt všechno. … Je tam však tento rozdíl, že na tabulku je psaní omezeno prostorem, zatímco v případě mysli můžete pokračovat v psaní a rytí bez nalezení hranice, protože, jak již bylo prokázáno, mysl nemá limity.“
Aristoteles hominis animum comparavit tabulae rasae, cui nihil inscriptum sit, inscribi tamen omnia possint. … Hoc interest, quod in tabula lineas ducere non licet, nisi quousque margo permittat: in mente usque et usque scribendo, et sculpendo, terminum nusquam invenies quia (ut ante monitum) interminabilis est.

„Lidská mysl je tak neskonale obsáhlá, že je v poznávání skoro bezednou hlubinou.“

„Přejeme si, aby každému národu jeho vlastním jazykem bylo vykládáno.“

„Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.“