Citáty o rodině a dětech

„Když jste byli malé děti, nemohli jste si vybrat, čemu věřit a čemu nevěřit. Společnost vám vštěpovala svůj systém hodnot. Programovala vaši mysl. Tyto názory jsou tak silné, že když se po letech setkáte s novými myšlenkami a snažíte se činit svá vlastní rozhodnutí, zjistíte, že vaše staré názory stále ještě ovládají váš život.“

„Co je to přátelství?
… to je jako být si bratrem a sestrou; dvě duše, které se dotýkají, ale nesplynuly, dva prsty na jedné ruce.
…
a láska?
… to je jako dvě bytosti, které jsou jedinou bytostí. Muž a žena, kteří splynuli v anděla. To je nebe.“

„Nic není sladší než vlast a rodič na světě širém, i když máš v cizině statky a palác! Nejsi doma!“

„My rodiče jsme jako básníci. Dojdeme uznání až po smrti.“

„Zřít v oči rodičů je radost nejsladší.“

„Člověk se vlastně nikdy úplně nedoví, jaký byl rodič, ani jestli to dělal dobře nebo špatně.“

„Rodiče pro děti, děti pro sebe.“

„Lepší mít neúplnou, ale milující rodinu, než "běžnou" rodinu, kde se rodiče nesnášejí a otec je demagog.“

„Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jaký vztah jsi měla k rodičům, budou Ti chybět, když zmizí z tvého života.“

„Bratr mající oporu v bratru je jako opevněné město.“

„To, že komerční rozměr svátků překrývá ten duchovní, není nic nového. A bohužel se to netýká pouze Betléma. Jenže i peníze jsou důležité, protože poutníci přinášejí obživu mnoha zdejším rodinám. Nemám z toho ale obavy, náboženský rozměr je tady v Betlémě pořád velmi silný.“

„V těžkých dobách žijeme: Lidi k sobě nic neváže. Matky rodí děti, ale nemají mléko na jejich krmení. Prý proto, že jsou nervózní. Není to pravda. Prostě děti nemají se svými matkami nic společného, jen jejich prostřednictvím přišly na svět. Nic nedostávají děti od svých matek – ani mléko, ani teplo. Dávají je malé do dětských jeslí, večer je ukládají spát odděleně. Matky jsou nespokojené, že si jich jejich manželé neváží. Manželé si zase myslí, že se oženili jen proto, protože i oni museli dodržet zaběhaný pořádek. I starší jsou nespokojení, prorože si jich mladí neváží. Nikdo si s nikým není blízký. Lidé se zajímají už jen o peníze. Myslí si, že když mají peníze, že bude všechno v pořádku. Neví, že jednoho dne jim tyto peníze vůbec neposlouží…“

„Pamatujte že rodina je naší největší slabinou ale zároveň i největší silou“

„Až situace dospěje do stádia, kdy klon (vytvořený k obrazu nižšího boha) dokáže běžně vytvářet klony, pak bude v rámci hologramu ohraničeného ionosférou, jejíž hranice frekvenčně odpovídá frekvencím mozku, možné „člověka“ automaticky řídit jako robota. Takže prostřednictvím internetové kontroly bude možné z nejnižší, základní úrovně plně ovládat a programovat mysl a dělat z lidí „šťastné roboty“. Když děti téměř nepřetržitě sedí u počítače, nemají příliš prostoru pro předtavivost, která by umožnila opravdu uvidět, že jsou tím trénováni k totálnímu zotročení, které je na dosah ruky. Dnes se stal „inkvizičním dobyvatelem“ každý, takže počet „obětí vytvářejících oběti“ může narůstat geometrickou řadou na mnoha úrovních a v mnoha směrech. Je to právě tento typ energie, co udržuje systém anti-tvoření. Je to past uvnitř pasti. Je to past, v níž uvízla mysl, a jak bude rozklad mysli pokračovat, uvízne v ní i duše, jejíž napadení se bude projevovat neschopností správně rozlišovat a provést svobodnou volbu BÝT. Každodenní rozprašování smrtících chemiálií (obsahujících sušenou lidskou krev) kolem Země souvisí s narušením vnitřního spojení krve mezi tenkým střevem (kde se potrava mění v krev) a mozkem. Podle proroctví Hopiů existuje pravděpodobnost, že naše myšlenky bude možné načítat z obrazovky. Tato metoda se už zavádí do praxe, ale nemůže plně uspět, dokud tady zbude alespoň jediný skutečný člověk, který si Pamatuje Jediného a disponuje Pamětí z potravy obsahující absolutní paměť. A tou je celé obilné zrno.“

„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu… Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“

„Vítá-li tě dítě už ve dveřích polibkem, počítej do deseti a potom se podívej, co je rozbité.“

„Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.“

„Prvním zákonem přírody je milovat rodiče.“

„Je mnoho milujících rodičů, ale málo milujících dětí.“