Citáty na téma cudnost

„Cudnost u některých je ctností, ale u mnohých takřka neřestí.“

„Cudnost má bezpochyby vysokou hodnotu na burze lásky, je to prvopočátek prostituce.“

„Vzácná je svornost krásy a cudnosti.“

„Není-li vhodná doba, příznivé místo ani svůdce, jsou ženy cudné, jak se sluší.“

„Je těžké věřit v náboženství, které klade takový důraz na cudnost a panenství.“

„Cudnost je nejznamenitější ze všech ctností.“

„Cudnost je ctnost, která nemůže být po-chována bez zvláštní pomoci boží.“

„To, co považujeme za ctnost, je často jenom spleť nejrůznějších činů a zájmů, kterou dokáže rozplést jen náhoda anebo někdy naše skutky, a není to vždy statečnost a cudnost, co dělá muže statečnými a ženy cudnými.“

„Cudnost je spiknutí necudnosti s mlčenlivostí.“

„Muži nejsou pokaždé zmužilí ze zmužilosti a ženy cudné z cudnosti.“

„Skepticismus je cudnost intelektu.“

„Jsem jako necudná kráska, po které všichni touží, ale jejímž údělem je zůstat sama.“

„V očích tohoto světa se křesťanská vize bezpochyby jeví jako fatálně abstraktní a utopická. Je ušlechtilá a krásná – říká se – ale příliš vzdálená skutečné realitě. Ideál cudnosti je popravdě řečeno naprosto nemožný a prázdný pro toho, kdo nežije plně životem plynoucím ze křtu, jeho svátostnými milníky, ustavičnou kontemplací velikonoční události, pravidelnou modlitbou, rozhodným a radostným sdílením zkušenosti církve.“

„Ženská cudnost se skládá, stejně jako cibule, z celé řady vrstev.“

„V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (…) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (…) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (…) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle “záchrany” jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (…) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (…) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (…) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (…) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených.“

„Deprese přišly vhod, shodily svůj kabát cudnosti a oblékly si moji mysl, stačí zlomit křídla fantazie.“

„“Mezi cudností a politickou ortodoxií je přímá a těsná spojitost. Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že potlačí nějaký mocný pud a použije ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají.”“