Citáty na téma kilometr

„Množství traktorů, kombajnů, trabantů a jiných pomalu jedoucích aut, které potkáte na jednom kilometru cesty, je přímo úměrné tomu, jak moc pospícháte.“

„Skutečnost, že žijeme na dně hluboké gravitační studny, na povrchu plynem pokryté planety, která obíhá ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů kolem jaderné ohnivé koule, a myslíme si, že je to normální, očividně vypovídá něco o tom, jak pokřivený je náš pohled.“

„Neznat začátky her a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů.“

„Někdy stačí vložit mezi dva slabé city mnoho kilometrů a vznikne z toho velká láska.“

„Když první kosmonauté viděli Zemi z oběžné dráhy, neviděli hranice států, jen lesy, hory, oceány, pouště. To hodně přispělo k tomu, že jsme si uvědomili, že je jen jedna Země a také jedno lidstvo, byť rozčleněné do nejrůznějších kultur a národů. Rozdíly mezi národy a kulturami se z výšky 400 kilometrů stanou nepatrnými a malichernými.“

„Cítil jsem v kostech vítězství judaismu, který po dva tisíce let exilu z Izraelské země snášel perzekuci, španělskou inkvizici, pogromy, protižidovské dekrety, omezování i masové vraždění nacisty v naší vlastní generaci, a dosáhl naplnění své staleté touhy − návratu na svobodný a nezávislý Sion. Byli jsme toho večera šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná všem národům, jejichž představitelé hlasovali pro rezoluci. Slyšeli jsme jak pronášejí to magické slovo „yes,“ když jsme poslouchali jejich hlasy na rádiových vlnách ze vzdálenosti tisíců kilometrů. Tančili jsme − ale věděli jsme, že před námi leží bitevní pole.“

„Uvidím ho každý den.
A každý den si budu přát, aby byl aspoň milion kilometrů daleko. - Jsem zlomená“

„Potřeboval bych se dožít 15. července 2015, kdy sonda New Horizons One proletí ve vzdálenosti 15 tisíc kilometrů od Pluta a pořídí jeho snímky i snímky čtyř jeho měsíců. A taky bych se chtěl dožít pilotovaného letu na některý z asteroidů. Avšak můj největší sen je naprosto nerealizovatelný: Prožít celé to půlstoletí kosmonautiky ještě jednou, ale mít k tomu internet.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Připíjím na dobu, kdy budeme uhánět rychlostí padesát, ba šedesát kilometrů za hodinu.“

„Mám v literatuře rád epiku, když se postava pohybuje prostorem, a to tady, v české kotlině, je takové legrační, když je to tu od hranice ke hranici tři sta kilometrů, tak co to může být za příběh.“

„Snaží-li se muž získat ženu, nepošle ji svůj výpis z účtu, ale daruje jí perlový náhrdelník. Nechlubí se svou lékařskou kartou, ale mezi řečí prohodí, že každý týden uběhne patnáct kilometrů a nikdy nebývá nachlazený. Nechlubí se před ní akademickými tituly, ale snaží se ji okouzlit svým vtipem. Nezapřísahá se před ní svou pozorností, ale k narozeninám jí pošle kytici rudých růží. Těmito gesty jí oznamuje: jsem bohatý, jsem zdravý, jsem chytrý, jsem milý. Přitom svá oznámení pronáší co nejsvůdnější a nejúčinnější formou.“

„Bylo dokázáno, že subatomární částice dokážou OKAMŽITĚ komunikovat na jakoukoli vzdálenost, kilometru nebo miliónu kilometrů. Tato okamžitá komunikace rovněž překračuje čas. Minulost a budoucnost je stále teď, protože vnitřní a vnější jsou Tady. Skutečnost je Teď a Tady! Takže dokud si jedinec („nedělitelní dva“) pamatuje, že VŠE JE JEDNÍM, nemůže ho nikdo zvenčí ovládat. Je tedy třeba, aby se falešná doktrína postarala o to, že dojde k oslabení Buněčné Paměti, což se prvořadě daří především naprogramovanou potravou. Člověk tak snadno podléhá externí kontrole, využívající technologii, s jejíž pomocí může do vnitřních funkcí mozku proniknout paměť primitivního původu (a tedy s velmi nízkými frekvencemi). Vnější kontrola má šanci jedině, když chybí ta vnitřní. Proto systematické oslabování složité buňky Lidské paměti vede k její snadné mutaci v jednoduchou.“

„Rusko – to jsou stovky kilometrů polí a večer balet.“

„Vůbec jsem neřešila, jestli zvládnu ujít celých 4300 kilometrů [Pacifická hřebenovka].“

„Plavání je dřina, za týden dám 60 kilometrů.“

„Do pedálů šlápneš vždycky,
když tě něco tíží,
pár desítek kilometrů
nikdy neublíží.“