Citáty na téma milión

„Války, konflikty, to je všechno jen kšeft. Jedna vražda dělá padoucha, miliony mrtvých hrdinu.“

—  Charlie Chaplin britský komik a režisér 1889 - 1977

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

—  Jeff Foster 1980

Překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-end-of-spiritualitymy-yoga-mat-has-disappeared-into-the-ground-under-my-feet/2917818988315690/

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

—  Jeff Foster 1980

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

„Politika Musí jednat hned! Dluh státu ´10 let. Kdežto kácení stromu je snad povinné ,černé skládky nikdo nevidí , tuny odpadků po celé planetě se uklidí. Několik druhů zvířat muselo zemřít, politika je chtěla mít na zdi jako dekoraci! trestají ty co dluží peníze za které pak zabíjí . Vymýšlí zákony kterými se řídí několik milionu lidí. Tak se ptám kde je zákon o trestu za ničení přírody ? Za zabití zvířete? za černou skládku a kontaminaci půdy ? opravdu bych požádala všechny hlavy státu všech velmocí na světě. Už teď je pozdě teď život planety ve vašich rukách, protože jenom politika dokáže nasměrovat deset milionu lidí .!!!! kdyby to šlo udělám to sama "!!!!!“

—  Enisa Tru.

„Milióny lidí touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí co mají dělat, když v neděli odpoledne prší.“

—  Susan Ertz britská spisovatelka 1887 - 1985

„Jestli bude chtít někdo dobýt Česko bude muset vzdorovat 10 milionům lidem“

—  Soyuz

„Zdánlivě to nyní vypadá tak, jako bychom byli vytvořili takovou českou vládu, která dovede do říše celý český národ. Chtěl bych zdůraznit, že poněmčení zamýšlíme, ale pouze těch, kteří jsou skutečně k poněmčení způsobilí. Počítám zhruba se 40 až 60 procenty…
Těm, kteří jsou způsobilí poněmčení, by se později pokud možno zprostředkovala práce v říši, aby se sem vůbec nevrátili. Ti, kteří poněmčení způsobilí nejsou, se odešlou po otevření osídlovacího prostoru kolem Ledového moře, v němž umístíme v budoucnu koncentrační tábory pro 11 miliónů židů z Evropy. Tam bychom pak mohli usadit Čechy, kteří nejsou způsobilí poněmčení. Jejich úkol by byl pozitivní, udělali bychom z nich dozorce, předáky, měli by možnost přivést si sem rodiny…
Dalším problémem, a to nejdůležitějším, je otázka českých škol a za druhé otázka mládeže. Obě budou vyřešeny společně… Zde je třeba uhodit především na české učitelstvo, které je sborem vychovatelů opozice. Tady do toho musíme jasně říznout. Není technicky možné dát zavřít všechny české učitele a vytrhnout mládež z dosavadního ovzduší. To půjde bezpochyby při českém postoji k těmto věcem asi nejlépe na poli sportu…“

—  Reinhard Heydrich německý nacistický úředník během druhé světové války 1904 - 1942

z tajného projevu 4. 2. 1942

„Lidé nemají smysl pro proporce. Dar ve výši sto tisíc dolarů, jeli věnován z příjmů třiceti miliónů dolarů, není nic, nad čím by bylo propukovat v hysterický obdiv a pochlebování.“

—  Mark Twain americký spisovatel 1835 - 1910

„Na celém světě není nic, oč bychom se měli víc bát než milión dolarů - kromě deseti miliónů dolarů.“

—  G. W. Johnson

„My v Čechách máme rádi přírodu. My chceme. My máme obrovský program na vodu. My chceme zasadit deset milionů listnáčů. Kůrovec nám žere lesy. My chceme znovu motýle!“

—  Andrej Babiš český podnikatel a politik 1954

sic
Zdroj: [Petr, Kolář, My chceme znovu motýle! Babišův výrok si žije vlastním životem, iDNES.cz, 2019-06-11, 2019-06-26, https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/my-chceme-znovu-motyle-andrej-babis-vyrok-internet-kolaze.A190610_133902_domaci_chtl]

„Čas, je ten největší nepřítel každého člověka. Zabíjí nás po milionech a nikdo s ním nemůže bojovat“

—  Michal Staněk

„Americké zákonodárství by mělo cílevědomě zavést přesidlování černých do Afriky. Nestane-li se to, bude zanedlouho z 12 milionů černochů 50 a zasadí Americe rozhodující ránu.“

—  Alfred Rosenberg 1893 - 1946

Zdroj: Der Mythus des 20. Jahrhunderts, Munchen 1941

„Je tu 200 miliónů idiotů, kteří jsou ovládáni milionem intelektuálů.“

—  Pablo Escobar největší kolumbijský drogový baron a narkoterorista 1949 - 1993

„Také dnešní doba úpadku má symbol: rudou vlajku. Při pohledu na ní se v milionech probouzejí mnohé asociace: světové bratrství nemajetných, proletářský stát, atd…“

—  Alfred Rosenberg 1893 - 1946

Zdroj: Der Mythus des 20. Jahrhunderts, Munchen 1941

„Nešťastný muž, který nemůže snést svou ženu, kterou si zvolil ze všech žen na světě, nedodá si odvahy, aby se k ní vrátil a hleděl ji snést, ale dodá si odvahy a zvolí si ženu jinou, kterou možná, až přijde čas, zase odmítne jako nesnesitelnou. A ve všech těchto případech je důvod stejný - že je člověk nešťastný. Patrně je nešťastný, protože je abnormální, hlavní však je, že mu je dovoleno uvolnit všeobecné pouto, jež poutalo milióny jiných, normálních. Protože sám uvázl v doupěti, smí v něm hrabat jako králík a odkopávat celé okolí.“

—  Gilbert Keith Chesterton anglický romanopisec a křesťanský obhájce 1874 - 1936

„"Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali."“

—  Miloš Jakeš československý politik 1922 - 2020

pokračování plamenné řeči za sociální rovnost i pro tvůrce české hudby

„Jak bych se mohl podívat miliónům sovětských otců a matek do tváře, kdybych já svého syna mohl zachránit a oni nikoli?“

—  Josef Stalin sovětský politik 1879 - 1953

Stalinova odpověď na návrh výměny jeho syna Jakova za polního maršála Pauluse.
http://www.novysmer.cz/content/view/265/

„To je zvláštní, myslím si, za války jsme přece všichni viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic a za nic. Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika. (“

—  Erich Maria Remarque, kniha Černý obelisk

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%BD_obelisk Černý obelisk)
Zdroj: REMARQUE, Erich Maria. Černý obelisk. Přeložil Jan Scheinost. Odeon : Praha 1975. [Závěr 8. kapitoly.]

„Úspěch mi přinesl milióny a slávu po celém světě, ale ne to, co všichni potřebujeme - vztah plný lásky.“

—  Freddie Mercury britský muzikant, zpěvák a skladatel 1946 - 1991