Citáty na téma obilí

„Všechno souvisí se vším. Víte proč má Velká Británie nejsilnější námořnictvo na světě? Můžou za to staré panny, protože chovají kocoury. Proč?! Kocouři loví myši, myši nesežerou tolik obilí. Protože je dost obilí, je hodně hovězího. Když je hodně hovězího je hodně námořníků. A tak díky starým pannám má Velká Británie nejsilnější námořnictvo na světě!“

„Vypisuj pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to,že se naučí zpaměti populární šlágr nebo hlavní města různých států, nebo kolik tun obilí sklidili loni v Iowě. Namačkej do nich plno údajů, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika fakty, až se budou cítit přecpaní a budou mít dojem,že úplně srší vědomostmi. Potom se jim bude zdát,že myslí.“

„Kdo vzdělává mou roli, ten šetří mé spřežení a poskytuje mi čas, abych svezl obilí pod střechu. Jsem-li já jeho kapoun, je on můj čeledín.“

„Dobrý výrok je skrytější než drahokam, avšak nalezneš ho i u otrokyň drtících obilí.“

„Ještě před příchodem inkvizice to byla kuchyň, která byla centrem všeho dění. Byla prvním chrámem, léčitelským centrem, alchymickou laboratoří, školou, prvním ekonomickým centrem, bankou. Každý dům měl svou banku a tou byla obilnice. Obilí bylo původní platidlo.“

„Nepohrdejme plevou. Ochraňovala zlaté obilí.“

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu…, to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj… brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat… taky, my máme… my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se…, hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás…, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“

„"Co je to láska? "
Zeptal se student učitele. Učitel odpověděl :
" Abych ti mohl odpovědět na tvou otázku, jdi na pole s obilím, vyber si pro tebe nejhezčí a největší klásek pšenice a vrať se zpět. Ale podmínka je, že přes pole můžeš projít pouze jedenkrát a nemůžeš se vrátit zpět na jeho začátek. "
Student šel na pole, prošel první řadu, uviděl krásný velký klásek, ale řekl si :
" Půjdu dál, možná najdu ještě hezčí. "
…šel dál, uviděl další krásný klásek a opět si řekl :
" Dál třeba najdu ještě hezčí a lepší. "
Když prošel více než polovinu pole, začal si uvědomovat, že klásky obilí nejsou tak velké, jako byly tamty, které viděl na začátku. Uvědomil si, že promarnil šanci si je vzít a velmi toho litoval. Když prošel celé pole, vrátil se za učitelem s prázdnýma rukama. Učitel mu řekl :
"Toto je láska. Člověk stále hledá něco lepšího a až když je pozdě, zjistí, že to co hledal je nenávratně pryč."“

„Šťastni ti, kdož padli v spravedlivém boji! Šťastny zralé klasy a požaté obilí!“

„Vstřebat tyto emigranty by bylo nad schopnosti spořádané, prosperující země, nemluvě o zemi nově zrozené a bojující o to, aby se sama ubránila. Stovky tisíc mužů, žen a dětí byly soustředěny ve stanech v tranzitních táborech, kterým se říkalo ma'abarot. Neměli tam soukromí a podmínky byly otřesné. Byl zaveden zárodečný výchovný systém pro děti, ale ty trpěly velkým horkem a prachem v létě a válely se v blátě za zimních dešťů. V jednom okamžiku nezůstalo vůbec žádné obilí ani peníze na zaplacení dodávek, jež měly přijít po moři z Ameriky.“

„Na poli cti a slávy obilí neroste.“

„Chval obilí teprve tehdy, když je ve stodole, a svého pána teprve tehdy, je-li v hrobě.“

„"Sázet obilí v poušti"
(Začít podnikat v ČR)
… ani tuny hlíny to nezachrání, vždy přijde písečná bouře a celou práci zničí vniveč…“

„Den štěstí je jako den sklizně, musíme se činit, když obilí dozrává.“