Citáty na téma temnota

strana 2

„To světlo v temnotách svítí.“

kniha Bible

„Život je temnota, ale milující vidí svým srdcem.“

Otokar Březina (1868–1929) český básník a spisovatel

„Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať spoléhá na svého Boha.“

kniha Bible

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

Žádné

„Jiní lidé mají horší životy a větší složitosti života. Já pouze bojuju z temnotou kterou cítím ve všem ale hlavně ve svojí hlavě.“

Žádné

„„Někdo se mě zeptal, proč nepíšu i něco pozitivního.
Ale pravdou je, že to momentálně nedokážu.
Musel bych se při tom hlídat, aby to nezklouzlo do temnoty.
A to by už nebyla pravda – jen falešný úsměv na křehké masce.“

Jak řekl jednou Dr. Spencer Reid (S10E06):
‘Většina pohádek v původní podobě byla extrémně krutá.
Může se tvrdit, že dnešní zjemnělé verze jsou kontraproduktivní –
pohádky měly původně děti naučit bezpečně čelit svým nejtemnějším obavám.’“

Welo Writer

„Už nevím, co je skutečné, co jen představa. Světlo s temnotou se prolíná, ztrácím v tom své já.“

Welo Writer

„Percy, pusť mě,“ zachraptěla. „Nevytáhneš mě.“
Tvář mu zbledla námahou. Poznala mu na očích, že ví, že je to beznadějné.
„Nikdy,“ prohlásil. Vzhlédl k Nicovi o pět metrů nad nimi.
„Druhá strana, Nico! Sejdeme se tam. Chápeš?“
Nico vykulil oči. „Ale –“
„Zaveď je tam!“ houkl Percy. „Slib mi to!“
„Já – Ano.“
Pod nimi se v temnotě zasmál hla. Oběti. Krásné oběti k probuzení bohyně.
Percy sevřel Annabethino zápěstí pevněji. Tvář měl vyčerpanou, poškrábanou a krvavou, vlasy samou pavučinu, ale když se jí zahleděl do očí, napadlo ji, že nikdy nebyl krásnější.
„Zůstaneme spolu,“ slíbil jí. „Nepůjdeš nikam beze mě. Už nikdy.“
Teprve tehdy pochopila, co se stane. Jednosměrná cesta. Hodně tvrdý pád.
„Aspoň že budeme spolu,“ vydechla.
Slyšela Nica a Hazel, jak pořád křičí o pomoc. Vysoko, vysoko nahoře viděla sluneční světlo – možná poslední v životě.
Pak se Percy pustil drobné římsy a společně, ruku v ruce, padal s Annabeth do nekonečné temnoty.“

Rick Riordan (1964) americký spisovatel