Vyhledávání

„Základní otázka, kterou si tu je třeba položit, zní: Proč se vlastně chovají tak, jak se chovají; proč dělají vše to, co ve svém souhrnu vytváří ten impozantní dojem totálně jednotné společnosti, totálně podporující svou vládu.
Myslím, že každému nepředpojatému pozorovateli je odpověď zřejmá: žene je k tomu strach!“

„Začni u sebe a snaž se poznat odpověď na otázku "kdo jsem a o co mi jde nejvíc". Odpověď konfrontuj s tím, co právě děláš. Buď si si vědom toho, že vše podléhá změně a svou příští vizi formuluj na základě přítomného okamžiku a ne na zobecnění zkušeností z minula, které už nemusí platit.“

„Zapálím si další cigaretu a tentokrát to dělám tak pečlivě, že by to mohla být poslední v mém životě, každý posunek má svou choreografii, od škrtnutí zápalky až k nadechnutí a vydechnutí kouře. Když rituál skončím, cigareta mi hoří mezi rty jako zápalná šňůra a hlava je bomba, která v příštím okamžiku vybuchne.“

„Co svět světem stojí, zemí táhnoucí vojska zabíjejí, drancují, vypalují a znásilňují, jen s tím rozdílem, že ne vždy v tomto pořadí. Tak se to obvykle dělá. Co svět světem stojí, vesničané spolu se svými ženami, dětmi a dobytkem se schovávají po lesích a když všechno skončí, vracejí se zpátky…“

„Rodiče, škola, zákony, někdo vám neustále radí, jak máte žít, co máte a nemáte děla, co se smí a co ne, říkají vám co máte dělat, chtějí, aby jste je poslouchaly, ale přece, je to jen váš život, jak se pak vy sami máte rozhodnout, co je pro vás vlastně to nejlepší, jak si máte užívat mládí, když jste neustále pod kontrolou, co je to vlastně svoboda? Může být ještě vůbec člověk svobodný??“

„Za štěstí považuju jednak to, že jsem mohl celý život dělat, co mne baví a těší, že se mi záliba stala i profesí. A pak, že jsem v třiašedesáti dostal druhou šanci – myslím tím to, že mě lékaři zachránili v mezní situaci, kdy jsem stál už jednou nohou za hranicí života.“

„Každé ráno jsem se podíval do zrcadla a ptal se sám sebe: Kdyby dnes byl poslední den mého života, udělal bych to, co hodlám dnes dělat? Kdyby odpověď na tuto otázku byla ne několik dní po sobě, věděl bych, že musím něco změnit.“

„Je znakem duševní omezenosti příliš se obírat věcmi, které mají vztah k tělu, jako například mnoho se věnovat tělocviku, mnoho jíst, mnoho pít, mnoho chodit za svou potřebou, souložit. Toto všechno se má dělat jen mimochodem a veškerou pozornost máš obracet k duchu.“

„Věci nikdy nejsou černobílé. Existují poměrně velké skupiny lidí, které mají pocit velké nespravedlnosti. A je důležité to popsat, aby se s tím něco mohlo dělat. To považuju za svůj celoživotní úkol jako novináře – popisovat věci tak, aby se podle toho třeba i politické elity mohly nějakým způsobem zařídit.“

„Tak smrt na věčnosti nebude. Jestli nenapíšu píseň o tom, že nahoře není smrt, tak mě to nebude bavit. Co já tam budu dělat, když jsem tady napsal tolik písniček o koketérní smrti, o té blízké, a tam nahoře najednou: „Když ona tu néní, ona je tam dole.“ „A tu nechodí?“ „Ne, tu nechodí.““

„Děkuji, že jsi mě volala mnohem dřív, než jsem vůbec dokázala pochopit, že se jedná o tvé volání. Nevím, co se mnou budeš chtít dělat dále. Pokládám za nezaslouženou milost, že sis mě vyvolila za svůj nástroj. Toužím být v tvých rukou nástrojem poddajným.“

„Jsem strašně rád, že pravda konečně zvítězila, i když to trvalo 13 let, déle než v případě Dreyfuse. Je to důkazem, že je třeba za to bojovat.
Svědek [Gürken Gönen] lhal pod taktovkou jiných … Byli to lidé spojení s bývalými strukturami spolu se zkorumpovanými policisty.“

„Kdo se odhodlá konat dobro, nesmí očekávat, že mu lidé budou odklízet kameny z cesty, nýbrž musí být připraven, že mu jich naopak hodně navalí. Jen ta síla, která se takovými odpory vnitřně očišťuje a posiluje, může je opravdu přemoci.“

„Domov, to nejsou jen čtyři zdi, mezi kterými bydlíte. Domov, to jsou přece i lidé kolem, především rodina, děti, přátelé, jsou to i generace předků, bez kterých bychom nebyli a nebyli takovými jakými jsme. Jsou to i naše povinnosti k odkazu těch před námi, i k budoucnosti našich dětí.“

„Nic není v knize osudu psáno s větší jistotou než to, že tito lidé (černoši) mají být svobodní. Ani není o nic méně jisté, než že tyto dvě rasy, stejně svobodné, nemohou žít pod jednou vládou. Jejich povahy, zvyky a názory mezi nimi vytvořily nesmazatelné rozdíly“

„Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“

„Existuje spousta teorií, že tištěné věci úplně zmizí. Myslím, že to tak nebude. Elektronické komunikace jistě bude víc a víc, ale lidé budou chtít stejně stále číst klasické knížky, budou se chtít dívat na věci, které jsou hmotné.“

„Štěstí a neštěstí nebývá rozděleno spravedlivě při narození, a už vůbec ne při okolnostech, které nemůžeme ovlivnit. Při zdánlivě náhodném souběhu náhod - u lidí, které potkáváme, kdy je potkáváme a zda ti pro nás důležití lidé mají příležitost potkat někoho jiného, a kdy se tak stane.“

„Tito lidé - nebo alespoň většina z nich - necítí žádnou naději a nevidí budoucnost, a proto se nestarají o životy ostatních, proto se tak bezmyšlenkovitě vrhají na příležitost jít do nebe a získat tak pro sebe alespoň malou poctu. To se lidem, kteří mají plnohodnotný život a naději, nestává.“