Vyhledávání

„Hata yoga je způsob práce s tělem, způsob disciplinování těla, očištění těla, přípravy těla k vyšším úrovním energie. Všichni jsme živi, všichni jsme lidské bytosti, nacházející se tady. My všichni však neprožíváme život se stejnou intenzitou, protože naše energetické úrovně nejsou stejné. Naše životní energie nejsou stejné. Různí lidé prožívají život s různou intenzitou.“

„Je možné, že se brzy dočkáme chvíle, kdy lidé z celého světa,
nehledíc na rasu, vyznání či národnost, přiloží ruku k dílu
a to všichni společně.

Jelikož, pokud se pravda přikloní k lidem z první skupiny,
budou ti druzí zesměšňováni a prohlášeni za blázny.
Avšak je-li to naopak a oni se mýlí,
tak dobrovolně kráčíme, po vzoru stáda oveček,
vstříc své vlastní porážce,… společně.“

„Lidé nejsou od přírody ani králové, ani velmoži ani dvořané, ani boháči; všichni se rodí nazí a chudí; všichni podléhají životním strastem, útrapám, zlu, potřebám, bolestem všeho druhu; nakonec všichni jsou odsouzeni k smrti. Všechno toto je opravdu lidské; žádný smrtelník není z toho vyňat. Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od ní neoddělitelné, co tvoří podstatu lidskosti.“

„Pán, který ví, že jsme lidé a že zůstaneme lidmi, kteří musejí denně zápasit se svými slabostmi, přichází našemu lidství na pomoc opravdu božským způsobem. Tak jako pozemské tělo potřebuje vezdejší chléb, žádá si i božský život v nás trvalou obživu. Člověk, kterému se (Eucharistie) stane každodenním chlebem, kráčí po nejbezpečnější cestě k zachování trvalé jednoty s Bohem.“

„Bůh ví, jak učinit, aby jsme Ho my, lidé, milovali. Nejdřív nám ukáže krásu světa - přírodu, umění, slunce, hvězdy - a pak, až se nám tou nádherou otevřou srdce, pak pomalu nás pozve k sobě. A v tu chvíli, když jsme připraveni, můžeme vejít. Vejít do Jeho otevřené náruče. A pak ta krása, kterou nás přivábil, krása světa, najednou ztratí pro nás to své kouzlo, protože On září tak ohromně, tak silně, že nic ze světa už nás nepřitáhne víc, než On.“

„Na tomhle světě se lidé nejvíce bojí dvou věcí: že zemřou, a že zůstanou úplně sami. Smrt je konec kontroly. Samota je její zkouška za života. Jeden strach tě nutí chytat se života, druhý tě nutí chytat se lidí. Ironií je, že většina lidí kvůli tomu nikdy skutečně nežije ani skutečně není s někým.“

„Kdyby člověk přišel zahrát hudbu na pódium v pyžamu, nikdo by neocenil jeho úsilí ani talent – většina by odsoudila jen to, co měl na sobě.“

„Vedeme krotkou válku s netečností. Nevím, jak jste na tom s netečností tady u vás, ale u nás, kluci a holky, jí máme fůry. Hodně z toho, co provozujeme, má lidi naštvat na tolik, aby aspoň na chviličku zpochybnili svoje prostředí a chtěli s ním něco udělat. Dokud okolní svět necítíte, nedělá vám starosti, nemůžete ho taky v ničem změnit. A něco se udělat musí, než Amerika uškrtí svět a nasere mu na hlavu.“

„Na první pohled se zdá, že česká společnost i církev jsou ve světě něčím výjimečným. Naše situace je opravdu prazvláštní. Najít roli jezuitů u nás nelze v cizině, musíme ji hledat tady, doma. Hlavně jsem si v zahraničí uvědomil, že Tovaryšstvo a církev jsou společností ovlivněny víc, než by chtěly, a proto i my jsme na stavu církve a společnosti dost závislí, nebo hodně jím podmínění. Jak a co s tím dělat, to se musí postupně zjišťovat.“

„Nemůžeme bojovat proti americké filmové mašině, můžeme však dělat filmy, které oni nedovedou. Evropské filmy bohužel ztratily šanci na mezinárodní úspěch. Když jsem začínal, diváci požadovali řecké filmy. Nyní dokonce i mé dcery chodí jen na filmy americké. Je smutné vidět, že celé části evropského kontinentu, jako je východní Evropa, jsou pro mezinárodní publikum mrtvé, protože nikdo nezná jejich filmy.“

„Musíš tolik bojovat a přitom jsi pořád šťastný. Jak to děláš?
Chce se mi.
Můžu se trápit minulostí a strávit život tím, že budu lidi nenávidět za to, co se stalo nebo jim můžu odpustit a zapomenout.
Ale to není tak jednoduché.
Je to mnohem jednodušší. Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den. Musíš si všechno to zlé pamatovat. Vždycky máme na výběr. A to všichni.“

„Dokonce rozesílali dětem dopisy, že pokud přinesou do školy symboly svatého Jiřího, tak je pošlou domů. Můj názor je, že tím vysíláte všem našim dětem zprávu, že by se měly stydět za to, kým jsou, za svou kulturu, za svou zemi. Vždycky cítíš ten podřadný pocit, protože jsi Angličan. Oni mohou protestovat proti našim vojákům, mohou plivat na naše vojáky, mohou si dělat, co chtějí.“

„Za ty roky jsem režíroval Shakespearovy hry tak, aby se dotýkaly i války v Iráku, finanční krize nebo moci autoritářského státu. Nikdy jsem ale nerežíroval hru, která by říkala tolik o naší současnosti nebo varovala před tak děsnou budoucností. Julius Caesar přímo adresuje selhání vystrašených liberálů pochopit a překonat přitažlivost populismu. Odhaluje manipulativní polopravdy a naprosté výmysly, s nimiž populisti operují. Nedělá si iluze o důvěřivosti davu.“

„Život je jako zapálená cigareta. I když nekouříme, stejně nám z ní každou vteřinou část mizí. Když potáhneme, zmizí sice větší kus, ale bylo to naše rozhodnutí, které stálo za to. Můžeme se celý život bát a nedělat věci, které chceme, ale život nám stejně bude utíkat. Nebo si ho můžeme naplno vychutnat, i když nám to možná v celkovém důsledku ten život zkrátí. Nicméně si pak na kocni můžeme říct, stálo to za to!
Neřešme délku života, ale jeho kvalitu.“

„Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy – víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může alespoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volnou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky.“

„Kdyby měl průměrný člověk skutečně dostat přednost přede všemi zvířaty díky svojí schopnosti vyrábět nástroje a vytvářet sylogismy, pak by měli dobročinní zřízenci v morových dobách jistě krmit chytré, slibné děti víc než trulanty – což nedělají – a že v každé době by se zraněnému či nemocnému velikánovi (tím spíše géniovi) mělo dostat lepší péče než průměrnému člověku – což se neděje.“

„Když opravdový přítel, kterého jste si hluboce vážili ze dne na den odejde, tak i přez tu bolest ho nesuď❜te. Není důležité že odešel. Důležité je, zda ví kdy se vrátit a pozná ten správný čas, kdy stát opět po vašem boku. Pak ta doba kdy tu nebyl, nebyla zradou, ale pomoc a ochrana vás, kterou jste neviděli. Avšak on ano a udělal to i když se tím sám trápil. To z nej dělá skutečného přítele a ochránce.“

„Jsme boží bytosti, máme svobodnou vůli, a když to zní nebezpečně, tak můžeme si dělat absolutně co chceme. A můžeme si reálně tvořit realitu podle sami sebe. A to, že otázka zní, jaký rozhodnotí uděláš dneska, proto, aby až dneska se zaboříš hlavu do pouštáře, tak budeš vědět, že jsi udělal dobře. Protože jenom na tobě, tvým svobodným rozhodnotím, si můžeš rozhodovat, jestli uděláš tu lepší variantu, nebo tu horší.“

„Franckova sonáta je obrovskou výzvou. Právě proto, že se hraje a byla hrána těmi největšími mistry. Zaujmout s ní všechny posluchače, zvláště ty, kteří ji dobře znají a mají rádi některou z interpretací, je těžké. Zde je takřka nemožné přijít s něčím novým a originálním. Já jsem tuto sonátu hrál mnohokrát a za tu dobu, co ji mám na repertoáru, jsem náhled na interpretaci změnil například hned v první větě. Dříve jsem ji cítil jako velmi expresivní a dychtivou po každém tónu, který musím modelovat a opečovávat. Dnes tuto větu vnímám naopak jako velmi intimní záležitost, která ve svých vnitřních obloucích a frázích musí působit jako melodie a která se line jen tak mimochodem.“