Vyhledávání

„Když jsem si jako kluk přečetl „Hochy od Bobří řeky“, nepřál jsem si nic jiného než se stát skautem. Byly to nejkrásnější Vánoce, když jsem pod stromečkem našel skautský kroj vlčete – čapku, blůzu, manšestráky a nádherný opasek s karabinkami. Jenže přišla okupace a výstroj zůstala ve skříni.
A tak mohu až nyní po mnoha letech skautingu popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě.“

„Když vidíme, že příroda vyzbrojila některé živé bytosti zuby, jiné rohy a další rukama, aby ubližovali nepříteli, tak zneužití řeči je také, když někomu ubližujeme jazykem ... existují 4 druhy zneužití řeči: 1. když lidé zaznamenávají své myšlenky nesprávně tak, že nejsou důslední ve významu slov a tak lžou sami sebe. 2. když používají metaforicky tedy v jiném významu, než jaký mají ve skutečnosti, a tak pletou druhých. 3. když jako svou vůli slovně deklarují to, co jejich vůlí není. 4. když je používají aby si navzájem ubližovali.“

„Chceme zkrátka naplnit záměry přírody a osud člověka, uskutečnit sliby filozofie a zbavit prozřetelnost dlouhé vlády zločinu a tyranie. Aby se Francie, kdysi proslulá mezi zotročenými národy, zastíněním slávy všech svobodných zemí, které kdy existovaly, stala vzorem pro národy, postrachem utlačovatelů, útěchou utlačovaných, ozdobou vesmíru a abychom zpečetěním tohoto díla naší krví byli alespoň svědky úsvitu zářného dne všeobecného štěstí. To je naše ambice, - to je cíl našeho úsilí.....“

„Někdo říká, že miluje déšť proto, že skryje jejich slzy. Lépe zní to, že někteří lidé cítí déšť a jiní jen zmoknou. To už má celkem hloubku. Ale za mě je na dešti krásné hlavně to, že ať je jakkoli silný a jakkoli dlouhý, vždy se můžeme spolehnout, že přestane. Po dešti přichází ten svěží vzduch, občas duha a někdy rovnou i slunce. Deště jsou nutné pro růst přírody i existenci samotnou. Doufám, že je zřetelné, že tu není řeč o dešti.“

„Když si vzpomenu, jak byly opery 20. století, které byly pravidelně na repertoáru, navštěvované a brněnským publikem velmi dobře přijímané, nedovedu pochopit, kam se to všechno vytratilo. Dneska se s bídou naplní premiéra Dona Giovanniho. Není to jenom tím, že zemřelo tolik brněnských osobností, je to i životním stylem dnešních lidí, kteří se honí hlavně za penězi, nemají vztah k umění ani k přírodě, neděle tráví v obchodních domech a nadávají na politiku. Vzhledem k budoucí generaci, což jsou moji žáci a také vnučka, je mi z této situace velmi smutno.“

„Prožil jsem toho hodně a myslím si teď, že již vím, co je třeba pro štěstí. Tichý život v ústraní na venkově, s možností být užitečný lidem, pro které je snadné konat dobro a kteří nejsou zvyklí na to, že by je někdo konal pro ně; potom pracovat a zabývat se něčím, o čem lze doufat, že to je k nějakému užitku, potom odpočinek, příroda, knihy, hudba, láska k bližnímu- taková je moje představa štěstí. A potom, k tomu všemu, mít tebe za družku a děti - je snad něco víc, po čem může toužit srdce muže?“

„Celý zbytek dne jsem bádal a bloudíc hlubokým lesem, nacházel jsem tam obraz prvních dob... odkrývál jsem malé lidské lži; osmělil jsem se odhalit v celé jejich nahotě přirozenou lidskou povahu, sledovat pokrok času a věcí, které jich znetvořili, a porovnáním člověka lidského s člověkem přírodním ukázat v jeho údajném zdokonalování skutečný zdroj jeho běd ... křičel jsem ... Vy nerozumní, kteří naříkáte na přírodu, vězte, že všechny špatná pocházejí z vás! Z těchto úvah vzešla Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi.“

„Není-li bohyně (božské ženství) uctívána, dochází k přespřílišné mechanizaci, politizaci a militarizaci sociálních a psychických struktur. Vládne myšlení, úsudek a racionalita. Potřeby vytvářet a chránit vztahy, potřeby citového života, péče a pozornosti vůči přírodě zůstávají bez povšimnutí. V jednotlivém člověku i ve vnějším světě mizí rovnováha a harmonie. Bez respektu k archetypickému obrazu, který je výrazem vášnivé lásky, dochází k rozštěpení hodnot a jednostrannému zaměření psýché. Výsledkem je, že naše hledání celosti a zdraví je smutným způsobem ochromeno.“

„Otroctví může být materiální i duchovní i fyzické i mentalní. Každý jsme vázání. Rodina příroda vesmír ambice potřeby tělo život. Všichni jsme v tomto vesmíru něčím otroky. Ale nezáleží na tom že jsme otroci ale na tom nakolik nám to dává pocit svobody a duševního klidu. Když nás vlastní vesmír víry jídlo náš chaos myšlenek lidskosti svět který si tvoříme vlastí představivostí. Vaše tělo za vás pracuje, vaše duše vnímá svět, vaše mysl tvoří realitu toho co v ní chcete mít a čemu věřit, to co potřebujete k životu to nejen vlastníte ale vlastní to i vás.“

„Hranice racionality se neshodují s hranicemi vědeckosti, s hranicemi empirické vědy.“

„Ovšem nemyslí Utopijští, že v každé rozkoši spočívá štěstí, nýbrž jen v rozkoši dobré a počestné. K ní je totiž podle jejich přesvědčení jakožto k nejvyššímu dobru puzena naše přirozenost samou ctností, v které stoupenci opačného názoru shledávají výhradně podstatu štěstí. Utopijští totiž vymezují ctnost takto: žít podle přírody - k tomu nás totiž určil bůh -, ale jít za takovým vedením přírody, které vesměs ve vyhledávání a odmítání věcí poslouchá rozumu. Dále rozum podněcuje lidi ze všeho především k lásce a úctě vůči božské velebnosti, jíž vděčíme i za to, že jsme, i že můžeme být účastni štěstí; za druhé nás napomíná a povzbuzuje rozum, abychom vedli život, pokud lze, co nejméně strastný a co nejradostnější a abychom ve jménu společenství stejné přirozenosti dopomáhali všem ostatním k dosažení téhož cíle. Nikdy totiž nebyl nikdo tak chmurným a strohým nohsledem ctnosti a nenávistným odpůrcem rozkoše, aby ukládaje ti námahy, bdění a strádání, zároveň ti nepřikazoval ze všech sil zmirňovat bídu a škody druhých a aby ve jménu lidskosti nepokládal za hodné chvály, je-li člověk člověku záchranou a útěchou.“

„Já jsem královna říše snů a ty jsi veselý blázen v mojí duši. Vesmire jenom ty víš jakou fantazí svět lidí ovládá svět. A jak by byl prázdný a smutný bez života bez radosti bez emocí by to přeci nebylo ono. Bez snů si nemůžeš vysnit krásnou budoucnost. Představivost fantazie pozitivní vesela laskava hodná milá kreativita z hodným klidným nadšeným
vděčným vroucim srdečným způsobem přeci nemůže být ta realita zlá. A pokud nevěříš tak už nikdy neuvěříš.Život může být dřina ale tak je to spravně. Můžeš se být jako lev ale i lev sám má svojí strategií ví že je silnej ví že může kousnout uvědomuje si že je sám mocný a nepochybuje o sobě protože v přírodě pochybností neexistujou. Pro zvíře je jenom teť a tady a budoucnost zna z treninku života. Užívá z moudrostí si života a i za svojí krátkou dobu na světě stihne být víc samo sebou víc než někteří lidě kteří příklady z přírody necítí a neznají.Život bez představivosti snů barev a radostí lásky naděje viry v sebe a něco ze sebe představ a spoustu dalšího. Nicota prázdnota svět bez představ barev predstavivosti a reálných radostí tak to je mi sakra svět plný blbosti.“

„(A peklo začíná samou nepřemyšlivostí)
To co je lokální potravina pro mě to je o příbězích dřině těch lidí co na tím žijou celý život. A dělají to pro přežití a obřivu zisk i smysl. Je to prostě to co je vyprodukováno v místě kde žiju takže vím jak s tím bylo zacházeno. Tím pádem vím jak to žilo a jaký to mělo život to jídlo. Nejím slepě něco co nevím proč a jak to žilo a kdo to produkoval. Tím že člověk žere bez toho aby znal svojí stravu jak žila nebo rostla. Si jí taky méně váží je to vidět pak se i méně stará o prostředí kolem sebe přírody a klimatu protože nevi co to všechno obnáší a jaká je to i radost pro toho pěstitele. Slepí hloupí konzument je ten co pouze vychutnávají jídlo bez toho aby se staral jaký to mělo ten proces život a jak to rostlo. Protože věřím tomu že kdyby si lidi více važily surovin a živých tvorů a víc dokázaly vnímat a měly ty informace a mohli to zažít a cítit a sami svíma rukama to vyrobit. Míň byste ničily přirodu a víc si všeho vážily. Když se máte dobře a nemusíte pro to dřít je vám hej to je snadný život ale je to klam. Kterým dáváte šanci velkým společnostem které serou na vaše podnebí, serou na vaše okolí, serou na vaše ovzduší, serou na všechno co vás trápí protože můžou. A mají takový kapitál prachy že nevidí lidi vidí prachy nevidí tu lidskou dřinu vidí otroky vidí miliardy miliardy slepích ignorantů kterým je u prdele co a odkud a za jakých podmínek to bylo uděláno. Duležité je že každy dostane co chce poptavka bude uspokojena hloupí dostanou to co chcou. A ty velké společnosti jejich hlavní zájem je mít zisk za každou cenu, nehledě na lidi a přírodu vždyť uspokojujou lidi dávají jim co chcou. Omyl to nechcete vy to jenom oni vám perfektně vlezou do hloupých snadno ovladatelných mozečků. A ukážou vám miliony keců proč to potřebujete a vyvolají ve vás touhu emoce naladění to chtít ikdyž to nepotřebujete. Máte ten život všichni v rukách svich myslete na to. Nebuťte hloupí zajimejte se ciťte buďte lidští informujte se vnimejte ten život přírodu. Myslete na ta ten spravnej svět kde si budeme vážit sebe navzájem kde budeme žít a dýchat jíst i žít i pít čistější vodu kde se bude dobré žít nejen nám lidem ale i všemu živému. Protože bez tohohle živeho v nás přírody. Se jinak stáváme bezcenými krutými a né bytostmi nazívajícíma lidma ale ničitely bez soucitu bez respektu vděčnosti a úcty k životu všemu co nás obklopuje.“

„Logika je ďáblova děvka.“

„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie.“

„Ekologie není věda. S vědou nemá nic společného. Je to ideologie.“

„Dále, nebude od věci rozlišit tři druhy a, jakoby, stupně ambicí lidstva. První je těch, kteří touží rozšířit vlastní moc ve své rodné zemi, hrubý a zkažený druh. Druhý je těch, kteří usilují o rozšíření moci a vlády své země mezi lidmi. Tento je jistě důstojnější, ač neméně chtivý. Ale pokud člověk usiluje ustavit a rozšířit vládu a panství samotného lidského rodu nad světem, jeho ambice (má-li být zvána ambicí) je bezpochyby celistvější a vznešenější než ty předchozích druhů. Avšak vláda člověka nad věcmi záleží zcela na uměních a vědách. Neboť nemůžeme vládnout přírodě jinak, než jejím posloucháním.“

„Pro mne je tolerance čistě světskou záležitostí… Jsem připraven zaměstnat každého, ale každého, kdo pěstuje rolnictví nebo obchod, nebo usadit ve městě toho, kdo má příslušnou odbornost a přinese výhody či píli do mých zemí… Mou zásadou je úplná svoboda vyznání; potom bude jen jedno jediné náboženství, jež záleží v tom, aby všichni byli vychováváni ku prospěchu státního celku… Je-li opatřena služba státu, zákon přírody a společnosti, dostává-li se Nejvyšší bytosti úcty a modliteb, není důvodu, abyste se Vy, dočasní vládcové, míchali do jiných věcí. To je moje smýšlení; Vaše veličenstvo je zná; bojím se, že je nezměním nikdy.“

„Nevzhlížejme k lidem, kteří mají moc aby věci změnili, protože lidé u moci jsou velmi často nejvyprázdněnějšími lidmi na světě. Kvůli nám věci nezmění. Musíme najít světlo v sobě, ve svých společenstvích, ve svém Poznání a vlastní tvořivosti. Nemůžeme čekat až lidé u moci něco kvůli nám zlepší, protože to nikdy neudělají, pokud je k tomu nedonutíme. Tvrdí nám, že lidská přirozenost je soutěživá, agresivní a sobecká. Je to přesně naopak. Lidskou přirozeností je ve skutečnosti spolupráce a štědrost. Člověk je ve skutečnosti společenský tvor. Pokud najdeme své vlastní světlo, svoji přirozenost, budeme k sobě laskavější a budeme laskavější i k přírodě.“