Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí citáty (strana 353)

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? - Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“

Jane Austen (1775–1817) britská spispvatelka

Tento citát čeká na kontrolu.

„Dovol životu, ať proudí. Dovol sobě cítit lásku k životu. Dovol svému tělu, ať je bez dokonalostí. Dovol své mysli, ať funguje až, když se něco děje. Dovol svému srdci, ať pociťuje. Dovol své duši, ukázat ti vyšší podstatu žití. Dovol ostatním, ať se rozhodují podle své vlastní svobodné vůle. Dovol minulosti, aby ti dala moudrost, sílu a vzpomínky. Dovol přítomnosti, ukázat ti, jak se žije a prožívá vědomě. Dovol budoucnosti, připomenout ti, že ať přinese cokoli je to v pořádku. Dovol bolesti, promluvit ti do duše. Dovol nemoci, ukázat ti důležitost zdraví. Dovol času, ukázat ti, jak rychle plyne. Dovol víře a naději, aby tě naplnila důvěrou. Dovol snům, ukázat ti, že zázraky se mohou stát. Dovol zrození, ukázat ti, jak život tvoří. Dovol smrti, ukázat ti, že nic není věčné a sílu vděčnosti. Dovol si všechno, co si jen umíš představit. Dovol sobě, zažít hloubku života.“

Asníková Adéla

„Nejhorší jsou hloupí, blbí herci. Tak prosím vás, starejte se o sebe!“

Karel Höger (1909–1977) český dabér, esperantista, herec, profesor, publicista a vysokoškolský pedagog

svým studentům na DAMU
Zdroj: [Hana Maciuchová dětem: Kazíte si lásku!, tyden.cz, 2011-02-06, 2011-02-06, http://www.tyden.cz/rubriky/lide/ceske-celebrity/hana-maciuchova-detem-kazite-si-lasku_193096.html]

„Február netreba ani glorifikovať, ale ani zatracovať. Vstúpil do dejín ako historický medzník. Musí sa hodnotiť vedecky pravdivo, čo si vyžaduje vysvetliť všetky faktory, ktoré určovali jeho priebeh a výsledky. Len takýto postup môže byť zdrojom poučenia aj pre súčasnosť. … V Česko-Slovensku sa oveľa výraznejšie než vo väčšine krajín Európy zakorenila socialistická idea. Príťažlivé boli predstavy o socializácii veľkého priemyslu, baní, peňažníctva, o nevyhnutnosti rozsiahlej pozemkovej reformy a ďalších ekonomických, sociálnych a kultúrnych premien, o zásadnom riešení postavenia slovenského národa a česko-slovenských vzťahov. Za ich uskutočňovanie nebojovali len komunisti, ale aj sociálni demokrati a ďalšie strany, odborári, odbojári, mládež. Podporovali ich aj prezident republiky Beneš. Pravda, verilo sa, že sa tieto premeny nedotknú majetkových práv poľnohospodárov, živnostníkov, remeselníkov, drobných podnikateľov. … Február bol vyvrcholením zápasu za riešenie otázky moci, a tým aj ďalšieho vývoja republiky. V tomto mocenskom stretnutí doznievali predstavy o špecifickej ceste Česko-Slovenska k socializmu, ktorú podporovala nesporne väčšina Čechov a Slovákov. Žiaľ, ďalší vývoj sa uberal iným smerom, i v rozpore s predfebruárovými predstavami komunistov. Praktický realizácia socialistických ideí sa zdeformovala. Ale to už nie sú dejiny febuára 1948, ale dejiny popierania jeho najvlastnejšieho zmyslu, ako sa presvedčil i sám, na vlastnej koži na jar 1950 a najmä po uväznení.“

Gustáv Husák (1913–1991) československý kandidát na prezidenta, prezident Slovenska a politik slovenské národnosti

Zdroj: Viliam Plevza: Vzostupy a pády : Gustáv Husák prehovoril. Bratislava, Tatrapress, 1991, s.61

„Mám rád jak komorní recitály, třeba i spojené s poezií, …, ale miluji i velká oratorní díla. Když se na vás valí ta obrovská masa hudby a já se úplně tetelím blahem, když mohu být součástí takového svátku.“

Radek Krejčí (1964) český operní pěvec

Zdroj: [Divadlo je moje celoživotní láska, říká operní pěvec Radek Krejčí, kultura21.cz, 2015-10-01, 2015-10-11, http://www.kultura21.cz/rozhovory/13092-operni-pevec-radek-krejci-v-rozhovoru-s-robertem-rohalem]

„Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.“

Jean Jacques Rousseau (1712–1778) ženevský filozof

Varianta: Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.
Zdroj: VANEK, Pavel. Kaleidoskop: moudré, poetické, humorné i rozverné střípky, 2009, s. 91/ BRYNDOVÁ, Jana. Nechci rajskou, chci lásku!, Motto, 2005, s. 107
note: Neověřené

„Mám ráda ten čas, kdy jsem hrála, točila filmy, seriály, měla jsem krásné role v divadle a lidé na to chodili. Byly to nádherné, krásné časy, ale nic netrvá navěky, žádná hvězda nezáří navždy, takže je třeba za to poděkovat osudu a netvářit se chamtivě, že chci víc. Ne, nechci víc.“

Regina Rázlová (1947) česká herečka

Zdroj: [Kyša, Leoš, Regina Rázlová: O vězení, lásce, věštění a síle přežít, instinkt.tyden.cz, 2013-08-29, 2013-09-14, http://instinkt.tyden.cz/rubriky/rozhovor/regina-razlova-o-vezeni-lasce-vesteni-a-sile-prezit_27165.html]

„Ovšem nemyslí Utopijští, že v každé rozkoši spočívá štěstí, nýbrž jen v rozkoši dobré a počestné. K ní je totiž podle jejich přesvědčení jakožto k nejvyššímu dobru puzena naše přirozenost samou ctností, v které stoupenci opačného názoru shledávají výhradně podstatu štěstí. Utopijští totiž vymezují ctnost takto: žít podle přírody - k tomu nás totiž určil bůh -, ale jít za takovým vedením přírody, které vesměs ve vyhledávání a odmítání věcí poslouchá rozumu. Dále rozum podněcuje lidi ze všeho především k lásce a úctě vůči božské velebnosti, jíž vděčíme i za to, že jsme, i že můžeme být účastni štěstí; za druhé nás napomíná a povzbuzuje rozum, abychom vedli život, pokud lze, co nejméně strastný a co nejradostnější a abychom ve jménu společenství stejné přirozenosti dopomáhali všem ostatním k dosažení téhož cíle. Nikdy totiž nebyl nikdo tak chmurným a strohým nohsledem ctnosti a nenávistným odpůrcem rozkoše, aby ukládaje ti námahy, bdění a strádání, zároveň ti nepřikazoval ze všech sil zmirňovat bídu a škody druhých a aby ve jménu lidskosti nepokládal za hodné chvály, je-li člověk člověku záchranou a útěchou.“

Thomas More kniha Utopie

Zdroj: MORE, Thomas: Utopie; PDF http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Utopie-Thomas_More.pdf, str. 30

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

Matt Licata

překlad Kateřina Grofová

„Já jsem královna říše snů a ty jsi veselý blázen v mojí duši. Vesmire jenom ty víš jakou fantazí svět lidí ovládá svět. A jak by byl prázdný a smutný bez života bez radosti bez emocí by to přeci nebylo ono. Bez snů si nemůžeš vysnit krásnou budoucnost. Představivost fantazie pozitivní vesela laskava hodná milá kreativita z hodným klidným nadšeným
vděčným vroucim srdečným způsobem přeci nemůže být ta realita zlá. A pokud nevěříš tak už nikdy neuvěříš.Život může být dřina ale tak je to spravně. Můžeš se být jako lev ale i lev sám má svojí strategií ví že je silnej ví že může kousnout uvědomuje si že je sám mocný a nepochybuje o sobě protože v přírodě pochybností neexistujou. Pro zvíře je jenom teť a tady a budoucnost zna z treninku života. Užívá z moudrostí si života a i za svojí krátkou dobu na světě stihne být víc samo sebou víc než někteří lidě kteří příklady z přírody necítí a neznají.Život bez představivosti snů barev a radostí lásky naděje viry v sebe a něco ze sebe představ a spoustu dalšího. Nicota prázdnota svět bez představ barev predstavivosti a reálných radostí tak to je mi sakra svět plný blbosti.“

Chaos 🤯?

„Většina lidstva dnes postrádá synchronii Jednoty mezi Stvořením uvnitř a vně. Tato disharmonie je zárodkem nemocí, mentální lability a narušených modelů chování. Pokud lidstvo strádá díky vnitřním bojům mezi hvězdami uvnitř svých těl, což jsou „hvězdné války“, nemůže ve světě existovat mír, spravedlnost, svoboda ani radost! Nemoc je válka uvnitř. Závislost způsobuje vnitřní otroctví. Smutek znamená stagnaci ducha. Místo čistého a harmonického toku krve dochází k blokádám, které se projevují formou bolesti, otoků (včetně obezity), cyst, tumorů, kamenů, podezíravosti, nejistoty, strachu, žárlivosti, nenávisti, zloby atd. Místo toho, aby se světové problémy řešily nastolením skutečného zdraví - odstraněním vnitřního haraburdí, vytvářejí se metody, jak dokázat „žít“ se znečištěním. Upřednostňuje se „syndrom problému“, což je pro nás pohodlné. Proto věda a technika současného systému používá energii z umělých zdrojů, takže naše těla, mysl ani emoce nemohou být vyživovány čistou potravou, potřebnou k tomu, aby se systém udržoval stabilní a zdravý. Vykořisťovat a ovládat slabé tělo, mysl a emoce je totiž pro centralizovaný systém mnohem snazší. Tato kontrola vznikla v rámci monopolizace: půdy - prostřednictvím komercionalizovaného zemědělství („sklízení úrody peněz“); těla - prostřednictvím podřadné, nekvalitní stravy; mysli - prostřednictvím vzdělání, vědy, médií, politiky a zájmů založených na penězích; ducha - manipulací atmosférických podmínek, pomocí mikrovln, strachu, vnucováním politicky navržených zákonů a „náboženství“. Díky špatné kvalitě krve mysl přestala být schopná rozlišovat, co je správné a co ne. Dobro není dobré, pokud tělo musí záviset na „správném“ organizování nesprávného způsobu stravování a léčení. Podřízením se falešné víře lze ducha vtáhnout do syndikáty řízeného světa. Pod kontrolou kurupční, centralizované vlády může být „dobro“ dobré jedině, pokud lze člověka obvinit ze špatnosti. Syndikáty vnucené zákony se proto starají o to, aby zlo převládalo, a „dobrota“ státu mohla pokračovat. Odtud pochází myšlenka pěstovat nemoci podáváním léků, které umožňují „žít“ s nemocí. Proto jsou vězení semeniště zločinu - pomáhají justičnímu systému udržet se u moci. Jestliže naše „svoboda“ a „práva“ vycházejí z politicky motivovaných zákonů, umožňuje to udržovat masy v mezích omezení, která na sebe lidé dobrovolně sami uvalili. S takovou můžeme neustále bránit hranice vyvoláváním „mírových“ válek!“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

„Čistý projev lásky aneb být či nebýt
… co se stane s lidmi, že o tohle během dospívání přijdou, proč zabíjí v sobě tu čistotu… proč svět je jedno velké jeviště… kde nikdo neví pro danou roli co jest vlastně tou realitou/ jestli ta hra či ta beznaděj v reálné mysli… teď přišlo mi významu k otázce být či nebýt: chceš-li být/ tedy žít ve společenství, nezbývá než nebýt/ tedy opomenout co jsem… a nebo nebýt/ tedy opustit své společenství a po té být/ tedy sám sebou, což v prostoru který nabízí nám matička Země pod záplavou přemnoženého lidstva vede k tomu, že nebýt nabírá jiných rozměrů., kdy jest člověk, který je hloubavěji myslí obdařen, nachází cestu v nebýt definitivně. A tak hledat cestu jak BÝT, tedy býti definitivně, může vésti k šílenství a člověk musí kontra této realitě vésti boj čistým sobectvím, což popírá vše dobré, a tak otázka o bytí se stává kruhem ze kterého není cesty ven a tak nevědomí je tedy spásou, a proto svět je tímto zaplaven… proto myslitelé končí v depresích, alkoholem, drogami či na provaze vázaného do korun stromů, které mají sílu tě nést neb jejich řád jim umožňuje kvést, dýchat, pít i odpočívat a v případě, kdy jeden prvek zmizí- zaniknou uschnout, rozpadnou se, dají život druhým… nebo zmizí v poušť……“

MartinMars

Martin Mars

„Vždycky se říkalo, že ve filmu se má hrát „jako že málo.““

Josef Abrhám (1939–2022) český dabér a herec

Josef Bek mi na začátku při natáčení filmu Kde alibi nestačí pořád opakoval: Mladej, musíš hrát, jako když tě špatně platěj. Prostě nehraj moc. Samozřejmě je to žert, stačí si připomenout např. Jacka Nicholsona, jeho nejlepší věci. Nebo Gabin, ta jeho intonace… Kdepak, to vůbec není pravda, že před kamerou se hraje málo.
Zdroj: [Tamchyna, Robert, Herectví je jako corrida. Pokaždé jde o milimetry…, Divadelní noviny, 2010-01-24, 2014-06-18, http://host.divadlo.cz/noviny/clanek.asp?id=21070]

„Milosrdenství je úžasná věc, ale je to věc individuální, věc osobní a musím za to nést svou cenu. Představte si, že budu za státní peníze hlásat milosrdenství vůči milionu uprchlíků, tak nutím všechny ostatní k tomu, aby se na tom mém milosrdenství podíleli. A to už je špatně.“

Alexander Tomský (1947) český nakladatel, politolog, publicista, překladatel a vysokoškolský pedagog

Zdroj: Tomský, Alexander. Kociánová, Martina. Humanismus preferuje lásku k lidstvu před vlastí. Dojedeme na to, říká Alexander Tomský. [online], upravený a zkrácený přepis rozhovoru. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/humanismus-preferuje-lasku-k-lidstvu-pred-vlasti-dojedeme-na-to-rika-alexander-tomsky--1548245

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“

Antoine de Saint-Exupéry kniha Malý princ

Zdroj: Malý princ, Kapitola XXI
Kontext: „Sbohem...,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval.
„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
„Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“

Kristohint

Tento citát čeká na kontrolu.

„A co jako bla bla najivita ubohost si stěžovat
Dědictví je další pokračování chaosu. A blázen 🤪 se směje nad tou najivitou. Lidská motivace je o krutém přežití né v lásky plném spasení přírody.
Vždycky člověk se chce mít dobře né se dřít člověk je líné stvoření stvořené k lenosti aby život si usnadňoval pokud to jde a je to možné.
Možností je mnoho i řešení je mnoho vždycky je víc směrů a cest. Jak se dá na všechno koukat pohlížet. Jak si to nakreslíš jak to vysvětlíš jak to okomentujteš bla bla bla a co se jako stane? Za jakou cenu se všecho děje? Blázen se na sluníčku směje 🌞😜. Bojíš se záhuby to jakým směrem se svět ubírá že příroda umírá. A kdo za to může jen člověk mám být negativní nechce se mě už jsem to příjmul ten fakt že život je nanic stratil jsem naději stratil jsem víru i všechny iluze. Našel jsem asi svojí jedinečnost v té bolesti už ani plakát nemá smysl přetvořil jsem se v psychopata sebestředného a sobeckého v tom uvažovaní né chovaní. Nezažil jsem rozmanitost druhů necestoval jsem do krasnych koutů planety abych se marně kochal a citil se jinak pohlcen jinyma horizontem krajinou scenerie nebo jak to sakra nazvat. Nic jsem neprožil jsem rád tam kde jsem asi jako zvíře přežívám i žiju vnímám život na omezené ploše moje mysl myslí v kostce různo pohledů. Všude všeho moc nevidím nic zajímavého je mě ovšem jasné že nic není samozřejmé a nic není jen tak z ničeho že za vším něco stojí a všechno něco obnáší.“

Chaos 🤯?

Berte to z nadsázkou a nehroťte se uboze nad každým slivem a vším to stejnak ničemu nepomůže jen znechutí žití a duši nasere.

„Když jsem začínal žít s Julianou, […] řekl jsem: „Katolík je člověk, který si uvědomuje, že žije v hříchu.“ A Juliana na to pravila: „To je nejkrásnější definice katolicismu, jakou jsem kdy slyšela.““

Ivan Martin Jirous (1944–2011) český básník

Jinak to, co nás odlišuje od protestantů, je úcta k Panence Marii, úcta k ženě. Nemám na mysli ten hnusnej bigotní katolicismus, ale to, jak ho cítím já. Nebo jak ho cítil Deml a podobní. Katolicismus udržuje tradici středověkých truvérů, kteří se kořili ženě. A to není jen o lásce tělesný. Kromě toho — katolickou církev vždycky posunovali dál heretici.
Zdroj: MAGOROVA ZIMNÍ MEDITACE http://www.jedinak.cz/stranky/txtjirous.html jedinak.cz

„Když mě převezli do IKEM a řekli mi, že mě budou operovat, tak jsem se regulérně pos*al strachy.“

Jan Antonín Duchoslav (1965) český herec a moderátor

Zdroj: [Bič, Jindřich, Viki, ty máš teda jizvu! Duchoslav alias Cabadaj po operaci srdce: Lásce se zatím vyhýbám, blesk.cz, 2019-01-25, 2020-12-10, https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/590204/viki-ty-mas-teda-jizvu-duchoslav-alias-cabadaj-po-operaci-srdce-lasce-se-zatim-vyhybam.html, česky]

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

Roy Littlesun (1934) Stařešina kmene Hopi

kniha Revoluce Jednoho srdce

Vyhledávání

Témata

Citáty