„Jedna planeta Země, jedna příroda, jeden život jako planeta. Pak mnoho divů a spoustu přežití spoustu pochopení a spoustu myšlenek tolik slov knih a znalostí a přesto. Se svět tak vyvíjí až se ničí příroda nemá klid citliví jedinci šílí duše trpí. Kde ptám se kde jsou hranice moralní nastavená pravidla nebo na papíře napsaná. Kolik vezmeš z přírody tolik do ní musíš vrátit nazpět né přetvořit k obrazu svému lidskému ale spátky do klidu přírody tak jaká je divoká pestrá a plná života svobodná čistá bez zásahu člověka. Jasně pro člověka míň smířitelná a přijatelná a využitelná ale i v nás jako lidských bitostech pramení život posvátná energie bytí. Žijeme jako lidstvo tolik let s přírodou a přesto řešíme víc svoje ega a svoje plány cíle touhy chamtivost chtít víc něco víc být mocní lepší líp žít míň se starat míň se dřít víc si užívat. Proč se všechno vzdaluje lidskosti a přírodě přirozenosti života lásky k životu a vira v život. A slepě nasledujeme něco ideu něčeho lepšího co je iluze která nás dělá oběťmi informací. Které nás dělají chytřejší a propojenější informacema se světem ale né lidskými bytostmi kterým v žilách proudí krev. Vlastně každej to myslí a cítí jinak protože je jinak nastavenej chápat a má jiné životní nápady.“